Petr Holub

Za svůj plán, jak zrušit zákazy podnikání, si vláda zaslouží pochválit. Po nějaké době váhání dala souhlas k otevření provozoven, které mají už celý měsíc stažené rolety.

Ekonomové si na krizi zvykají, koneckonců mohou vymýšlet stále nové a nové prognózy, jak na nás ten zákeřný koronavirus dopadne.

Zdravotnictví jsou především peníze, říkají chladnokrevní počtáři velkých korporací, kteří každoročně převracejí v bílém resortu miliardy.

Krize s koronavirem si vyžádala utlumení výroby také ve Švýcarsku. Tamní vláda odhaduje, že země každý den přichází o 500 milionů franků.

„Kdyby moratorium vyčerpalo byť i jednu banku tak, že se u přepážek začnou tvořit fronty a lidi budou vybírat vklady, může se to rychle přenést na celý bankovní sektor.“

Bojovat s koronavirem se musí, ať to stojí, co stojí. Nutno přiznat, že se využitím tohoto pravidla někdo také snaží posílit vlastní moc.

V současné vyhrocené době člověka sotva napadne, že něco podobného už zažil. Veřejní činitelé také nešetří superlativy, že od války tady nic podobného nebylo.

Bylo toho málo, nebo příliš, přišlo to včas, nebo pozdě? Takové otázky napadnou snad každého v souvislosti s kroky, které stát podniká na pomoc ekonomice.

Přijde razantní útlum ekonomiky, který bude o to hlubší, čím déle potrvá krize spojená s koronavirem.

Protějškem obyčejného lidského strachu před nástupem nemoci COVID-19 jsou obavy ekonomů, které čas od času přerůstají do úrovně paniky.