Lída Rakušanová

Příběh Andreje Babiše, který ve čtvrtek 4. prosince 2025 oznámil, že se vzdá Agrofertu, svého – jak to nazval minulý týden v Parlamentu – „třicet let budovaného dítěte“.

Až se napřesrok bude v Brně konat v rámci festivalu „Meeting Brno“ sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, splatí jeho organizátoři za vládu dluh starý 11 let.

Je to, jako bychom v České republice žili ve dvou zcela rozdílných zemích: z ekonomického hlediska je Česko navzdory hospodářským kolapsům kolem prosperujícím státem.

Skoro by se na to mohly vrhnout sázkové kanceláře a nechat sázkaře tipovat, kdo vyhraje hradní přetahovanou: zda prezident, nebo aspirant na předsedu vlády. 

O tom, kdo zasedne do křesla předsedy Sněmovny, bylo rozhodnuto dřív, než se ve středu přihlásil v nové Sněmově o slovo první opoziční řečník. O čem to svědčí?

O tom, kdo zasedne do čela budoucí Sněmovny a stane se třetím nejvyšším ústavním činitelem v ČR, je zřejmě rozhodnuto: má to být Tomio Okamura.

Co by nás mělo zajímat více? Emisní povolenky ETS 2, nebo to, jestli bude mít Evropská unie „dronovou zeď“, nebo na její vybudování nebude mít dostatek komponentů?

Spolčit se s Andrejem Babišem znamená pro ostatní strany, jak si to vyzkoušeli sociální demokraté, téměř jistou politickou smrt.

Z hlediska justice vygenerovaly volby do Poslanecké sněmovny České republiky hned dvě osoby, o které je v soudních síních enormní zájem.

„Nejsme ve válce, ale také už nežijeme v míru,“ tak charakterizoval německý ministr obrany situaci v Evropě. A dodal, že budoucí bitvy začnou možná jen kliknutím myši.