Lída Rakušanová

„Co říkáte tý vládě, strašný, co?“ ptá se kosmetička, která nemá o zákazníky nouzi. Nad otázkou, co se jí děje, váhá a pak řekne, že „dřív to bylo tak nějak svobodnější“.

V roce 1934, rok poté, co se v Německu zmocnil vlády Adolf Hitler, vydávalo Československo na svou obranu 16 procent HDP. O čtyři roky později to bylo 21 procent.

Je to jako v pohádce O chytré horákyni: Poslanci sice odstranili u stejnopohlavních párů donebevolající nespravedlnosti,, ale jejich diskriminaci de facto potvrdili.

ČR má víc než pět milionů pracujících. Z toho jich v zemědělství pracuje ani ne sto tisíc. Tedy jen kolem dvou procent z celkového počtu zaměstnaných lidí.

To je název konference o mezinárodních vztazích a o bezpečnostní politice, která se už 60 let každoročně koná v Mnichově.

Nikoli pouze jeden, jak se původně plánovalo, ale hned čtyři nové jaderné reaktory chce česká vláda nechat vybudovat v příštích desetiletích pro Dukovany a Temelín.

Ze všech 38 států, sdružených v Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, si dvě země dovolí luxus rostoucího počtu mladých bez ukončeného středoškolského vzdělání.

Ratifikaci Istanbulské úmluvy dostal Senát na stůl v okamžiku, kdy se veřejnost dozvěděla, že je možné, aby člověk za opakované znásilnění odešel od soudu s podmínkou.

Jako by šlo o život – rozpoutala opozice ve Sněmovně obvyklý obstrukční maraton. Údajně proto, aby uchránila zdejší obyvatelstvo před ztrátou víry ve férovost voleb.

Kdo z premiérova týmu poradil Petru Fialovi, aby se nechal natáčet, jak srovnává ceny potravin v českém a německém supermarketu, měl by dostat padáka.