Lída Rakušanová

Je to jako bumerang: Kdyby Česko, stejně jako Maďarsko nebo Polsko, nesabotovalo pokusy EU zavést kvóty na přerozdělování uprchlíků, nemuselo mít teď problém.

Za to, že se Finsko rozhodlo pro vstup do NATO a že ho nejspíš bude následovat i Švédsko, může ruský prezident Vladimir Putin poděkovat sám sobě.

Je to v těchto dnech 77 let, co skončila druhá světová válka. S výjimkou regionálních konfliktů poslední v Evropě. Teď se lidé vážně obávají, že by mohla vypuknout znova.

„Kapitalisti sami nám prodají provaz, na kterém je pověsíme,“ řekl kdysi Lenin. Šance na to, že se jeho výrok splní, se objevila teprve teď.

Na ropě a na plynu z Ruska, komoditách, z jejichž prodeje financuje Vladimir Putin brutální válku na Ukrajině, je závislá celá Evropa. Včetně Česka. To má ale jeden primát.

Lidé vědí, že když vláda posílá na Ukrajinu zbraně a munici, jsou to oni, kdo to platí. Spočítají si, že je v jejich zájmu, aby Putinovi co nejrychleji došly peníze. 

Polský prezidentský pár udělal to, co spontánně udělala řada jiných polských rodin: poskytl útočiště lidem v nouzi. V případě českého prezidenta by šlo jen o aprílový žert.

Jako o největší vojenské síle světa hovořil generální tajemník Jens Stoltenberg o Severoatlantické alianci, když ve čtvrtek zahajoval v Bruselu její summit.

Neudělala Ukrajina „historickou chybu“, když v roce 1994 výměnou za garanci svojí suverenity USA, Velkou Británií a Ruskem odevzdala Moskvě dobrovolně své jaderné zbraně?

„Pokud Ukrajina vstoupí do NATO, nebudem se zlobit, hádky nejsou třeba: jednoduše Ukrajině a Evropě zastavíme plyn,“ zpíval ruský sbor v roce 2018.