Lída Rakušanová

Zatímco na politické scéně poutají pozornost šachy s ministerskými křesly a úmysl ministra vnitra jet do Moskvy pro vakcíny, hraje se o tři čtvrtě milionu lidí v exekuci.

S covidem-19 se musíme naučit žít, bude tu s námi napořád – tvrdí virologové od začátku pandemie sborem.

Příslovečnou „třtinu větrem se klátící“ připomínají na prahu Velikonoc členové vlád nejen v České republice. Otázka je, zda jim ve víru pandemie zbývá něco jiného. 

Schopnost Německa všechno perfektně naplánovat a až puntičkářsky dodržovat pravidla je ve světě příslovečná. Ukázalo se, že tahle obdivovaná vlastnost má i odvrácenou tvář.

Prezident Zeman prosazuje toho času v České republice ruskou vakcínu Sputnik i bez unijní certifikace tak úporně, že to vypadá, jako by mu snad šlo o život. 

Na tenkou koňskou žíni nechal syrakuzský vládce Dionýsos pověsit ostrý meč nad Damoklovu hlavu. Aby mu ukázal, že ani uprostřed hodokvasu nemůže být člověk klidný.

Zdá se to dávno, co internetem koloval kreslený vtip, kdy jeden chasník říká druhému, že „výsledkem boje s covidem je, že místo jedný roušky máme nosit dvě“.

Majitelé lyžařských vleků už zasněžují svahy českých hor. Z Berlína zví výzvy, aby lyžařské areály v celé EU neotevřely před 10. lednem, jako hlas volajícího na poušti.

Nic si nepředstírejme: většina lidí v této zemi má momentálně jiné starosti než vzpomínat na to, co se tady před jednatřiceti lety, 17. listopadu 1989, vlastně stalo.

Na utajený sraz naší rodiny přijela do Jugoslávie rok před sametovou revolucí patnáctiletá neteř v bílé mikině potištěné perokresbovými řády a vyznamenáními.