Lída Rakušanová

Teprve teď, za pět minut dvanáct ne-li po dvanácté a pod nátlakem Bílého domu, nezbývá Unii než přemýšlet, jestli není v mnoha ohledech tak trochu Potěmkinovou vesnicí.

Kdo sledoval ceremoniál inaugurace Donalda Trumpa, spatřil za ním v prostoru pro VIP výkvět americké oligarchie.

Až Donald Trump převezme v pondělí žezlo v Bílém domě, bude mít ve srovnání s ostatními západními státy co do výkonu americké ekonomiky, solidní výchozí pozici.

Vlastně by měla Unie Trumpovi za jeho výroky o úmyslu připojit k USA nejen Kanadu nebo Panamský průplav, ale i Grónsko spíš poděkovat než dávat najevo pobouření. 

Vlastně to nemá moc velkou logiku: Podle Centra pro výzkum veřejného mínění z loňského dubna a května jsou s vládou Petra Fialy nespokojeni víc než tři ze čtyř dotázaných. 

Teroristické útoky, vzestup populistů, konec semaforové koalice a blíží se předčasné volby i problémy autoprůmyslu. To všechno má za sebou v roce 2024 Německo.

Válečné konflikty a chaos, to jsou znaky naší doby. Dnes už neexistují žádné regionální pořádky garantované jednou, nebo vícero mocnostmi. 

Denně se tak lidé setkávají na internetu s digitálními útoky a výhrůžkami, aniž by se jim mohli bránit. Denně mnozí z nich rezignují a z veřejné debaty se stáhnou.

„Amerika na gauči.“ Tak se jmenuje kniha renomovaného amerického psychiatra Allena Francese, která vyšla v roce 2018. Rok poté, co se stal Donald Trump poprvé prezidentem. 

Přísloví, že sklenice může být poloprázdná, nebo napůl plná podle toho, jak se na ni kdo dívá, známe všichni. Málokdy se stane, že za poloprázdnou ji označí celý národ.