Lída Rakušanová

Bojovat proti zlu, na které člověk právě stačí - to bylo krédo Jana Palacha, když ze sebe 16. ledna 1969 udělal na Václavském náměstí živou pochodeň.

Nejspíš jste to už taky zažili: váš chytrý telefon vám vypoví službu v okamžiku, kdy máte diář plný termínů, které jste slíbili v průběhu dne telefonicky upřesňovat.

Bude líp, sliboval Andrej Babiš voličům. Teď to vypadá, že jeho vinou bude hůř.

Pamětníci si možná vzpomenou na komunistickou vyprávěnku o roce 1947, kdy se kvůli suchu nic neurodilo. Zachránil nás Stalin, když poslal do Československa vagony s obilím.

Maďarský premiér Viktor Orbán a jeho český hostitel Andrej Babiš si (lidově řečeno) vzájemně sednou.

Jak dopadne eventuální hlasování o důvěře vládě ve sněmovně bylo jasné už před jeho pátečním termínem.

Napřesrok touhle dobou to budou tři desetiletí, co konečně i v tehdejším Československu nastal „rok zázraků“.

Je to sto let, co na troskách habsburské monarchie vznikaly národní státy. Československo k nim ale nepatřilo. Nebylo totiž státem národním, ale mnohonárodním.

Bylo to pár měsíců po pádu železné opony, kdy Václav Havel na konferenci v Oslu připomněl, že středovýchodní Evropa bývá líčena jako sud prachu.

Stalo se to, co předpovídaly všechny prognózy: bavorská Křesťanskosociální unie ztratila v nedělních volbách v bavorském zemském parlamentu absolutní většinu.