Lída Rakušanová: Co takhle zmodernizovat Senát?
„Rozhodují politicky a ne skutečně obsahově, což nás mrzí,“ řekl Andrej Babiš (ANO) o senátorech, když vyzýval voliče, aby v nadcházejících volbách do horní komory Parlamentu dali hlas kandidátům z hnutí ANO. Dodejme, že toho času je v 81členném Senátu jen 15 zástupců hnutí ANO. A za Okamurovce a Motoristy tam není ani jeden.
Čtěte také
Zda by se po volbách Babišovi senátoři, ať už jich bude víc nebo míň, rozhodovali jinak než podle šéfovy taktovky, si lze přesto stěží představit. Představovat si ale můžeme, jak by to vypadalo, kdyby volič nebyl jen kořistí politických stran, vítanou jednou za čtyři roky, ale sám měl možnost stát se i bez stranické orientace podstatnou součástí politického rozhodování.
A to nejen jako člen některé z nevládních organizací, ale se vším všudy: tedy i s naprosto realistickým cílem dosáhnout konkrétních politických změn.
Občanská rada
Říká se tomu „Občanská rada“ a v mnoha západoevropských městech se úspěšně používá už řadu let. Jádrem celého konceptu je dvoufázové losování z registru obyvatel, kdy se nejprve vybere velký vzorek a pak se z něj sestaví reprezentativní skupina podle věku, pohlaví, vzdělání a regionu.
Čtěte také
Následnou diskusi zajišťují a provázejí nezávislí odborníci. Výsledkem jsou doporučení, která musí být veřejně projednávána a úřady musí zdůvodnit, proč je přijaly nebo odmítly.
Belgický historik a filosof David Van Reybrouck je přesvědčen, že jsou Občanské rady nanejvýš důležité právě teď, kdy se nám nástupem populistů, jehož jsme svědky, sice nehroutí před očima demokracie jako taková, ale hroutí se její postupy. Problém je podle něj v tom, že demokracie a volby jsou pro nás jedno a totéž.
Přitom se už za Aristotela vědělo, že při volbách mají větší šanci známí, vlivní a rétoricky nadaní politici, zatímco losováním si byli rovni všichni. Respektive všichni, kteří patřili do tehdejší kategorie občanů.
„Obsahové“ rozhodování
Dnešní Občanské rady jsou de facto statistickou reprezentací obyvatelstva. A dokazují, že demokracie nespočívá jen v tom, kdo vládne, ale také v tom, že se na politických rozhodnutích podílejí zcela konkrétní občané.
Svědčí o tom například katolické Irsko, jehož vláda založila v roce 2016 Občanskou radu s úkolem jednat o legalizaci potratů. Po řadě schůzí hlasovali členové rady pro legalizaci a doporučili změnu ústavy. Což Irové následně odsouhlasili v referendu.
Možná by nebylo od věci zamyslet se nad tím, pokud Andrej Babiš doopravdy touží po „skutečně obsahovém“ rozhodování Senátu, zda by nebylo rozumnější doplňovat ho každé dva roky losem. Což vůbec není myšleno sarkasticky…
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
