Nestává se často, aby na sebe Slovensko upozornilo na poli zahraniční politiky. Domácích starostí má víc než dost, možná i proto v diplomacii působí poněkud nevýrazně.
Moment překvapení a správné načasování nějakého zásadního rozhodnutí představuje v politice někdy polovinu úspěchu.
Od Řecka, jehož HDP je z 20 až 25 procent závislé na turismu, by se dalo logicky očekávat, že zahraniční návštěvníky bude lákat stůj co stůj. A to i v době koronavirové.
Než vláda nastoupí z prázdnin zpátky do provozu – a věřím, že se vám už stýská –, pojďme si alespoň připomenout aktuální trendy v politickém slovníku.
Bude tomu přes čtyřicet let, co mi kdosi vyprávěl o mladém Japonci, který z nějakého mně neznámého důvodu dlel jistý čas v Československu.
K tomu, aby se ze vznešeného dokumentu stal cár papíru, zpravidla nejsou zapotřebí ani celé čtyři roky, po něž v České republice trvá volební období.
Běloruská policie v neděli s obrovskou brutalitou potlačila klidné protesty v Minsku. Zatčených jsou tisíce lidí, zraněných desítky, a dokonce jeden protestující zemřel.
Když už se v Německu zdálo, že koronavirová nákaza je pod kontrolou, nastal mezi zaměstnanci masného průmyslu doslova koronavirový výbuch.
Před prezidentskými volbami v Polsku se mohlo zdát, že démonizace sexuálních menšin a transgender lidí jako hrozby pro tradiční rodinu byla především volební strategií.
