Jan Fingerland

Boj o republikánskou nominaci pro prezidentské volby vstupuje do nové fáze. Už brzy se bude hlasovat v prvních státech a výsledek může ovlivnit volební chování v dalších.

Britský premiér Rishi Sunak zrušil schůzku se svým řeckým protějškem Kyriakosem Mitsotakisem. To je v politice silný kalibr. Kvůli čemu to bylo? Kvůli pár tunám mramoru.

Co si Palestinci myslí o současné situaci, o Hamásu nebo Izraeli? Různé průzkumy z poslední doby jako kdyby podávaly rozporný obraz věcí. Dá se vůbec udělat jasnější závěr?

Krajně pravicové strany mají problém. Jejich členové nemají rádi muslimy ani Židy, jenže v případě konfliktů, jako je ten v Gaze, by si rádi vybrali stranu.

Poslechněte si všechny nedělní komentáře s Janem Fingerlandem.

Nadále platí, že právě Egypt a Katar jsou jediné státy, které mají šanci s Hamásem přímo mluvit, k něčemu ho přesvědčit, anebo i donutit. 

Stát může být malý, ale šikovný. Vlivný, pokud má dost peněz, štěstí na geografickou polohu, obratné vedení a ctižádost hrát úlohu větší, než by se u malé země dalo čekat.

Arabské a muslimské země cítí, že válka v Gaze je ohrožuje, a snaží se přijít na to, jak tomuto nebezpečí zabránit. Překáží jim nejednota, neochota a bezradnost.

To, že konflikt v Gaze není jen válka mezi hnutím Hamás a izraelskou armádou, je zřejmé. Jenže do bojů se zapojuje další strana, ačkoli je vzdálená tisíce kilometrů.

Války se mohou lišit v řadě ohledů. Ta, která se vede v Gaze, má tu zvláštní vlastnost, že hýbe politikou v mnoha zemích, včetně těch, které leží třeba až za oceánem.