Jan Fingerland

Schází vládě empatie nebo strategie? Visegrád je vhodný ke konzultacím, nikoli pro zahraniční nebo bezpečnostní politiku. Hnutí ANO odprava doleva a vlastně nikam. 

Je těžké být populární. Přinejmenším pokud jste relativně bohatý stát a hodně lidí z jiných zemí chce u vás žít. Tuto situaci řeší Velká Británie, respektive její vláda. 

Novinky z Blízkého východu obvykle nechodí po jedné. Poté, co se Saúdská Arábie dohodla s Íránem, dorazila druhá zpráva. Saúdi ani nad USA nelámou hůl, ale mají podmínky.

Bagdádské obchody s alkoholem nezlikvidovaly ani bombové útoky sunnitských extremistů. Teď proti prodeji lihovin vytáhli vládní šíitští politici. 

Turecký prezident Erdogan by rád načal třetí desetiletí u moci, což vypadalo jako relativně snadný úkol – až do nedávného zemětřesení.

Co je důležitější zpráva o dnešním Tunisku – že policie rodící se diktatury zatýká představitele opozice, anebo to, že se proti tomu zatím ještě konají velké protesty?

Telefon nebo počítač, na kterém čtete tento článek, byly velmi pravděpodobně vyrobeny v Číně, bez ohledu na značku. Vlastně je spíš těžké koupit jiný přístroj.

To, co odkazujeme našim dětem, je strašné. Rusko čeká katastrofa. Říká to Jelena Osipovová, drobná žena, která se rozhodla, že nebude mlčet o tom, co se v její vlasti děje.

Inspektor Mezinárodní agentury pro jadernou energii si možná jen náhodou všiml, že kaskáda odstředivek v íránském Fordo je sestavena nějak jinak.

Otázka, zda dal Peking Moskvě nevyslovený souhlas s útokem na Ukrajinu, zůstane bez odpovědi. Stejně jako spekulace, že Putin čekal se zahájením války na konec olympiády.