Jan Fingerland

Švédsko je země, kde se dokonce i křičí potichu. Teď se jaksi neslyšně odehrála malá politická revoluce.

Ve Varšavě a Budapešti se bojuje i za Prahu. S tímto hodnocením kolem aktivace článku 7 Lisabonské smlouvy budou souhlasit mnozí. Teď jde o to, o co a kdo vlastně bojuje.

Doba je napjatá, věci v pohybu, dokonce i tam, kde na to zatím nebyli zařízeni. Definitivní výsledky švédských voleb se proto dozvíme v neděli, více než týden po hlasování.

Mediální pohled na Blízký východ se zastaví většinou v Sýrii. Mimo pozornost zůstává občanská vzpoura v Iráku, i rychlý nárůst americko-íránského soupeření na tomto území.

Zpráva o stavu unie, totiž té evropské, měla skoro hodinu a obsahovala ledacos. A možná potěšila i některého z euroskeptických kritiků pana předsedy Junckera.

Je tomu pár dní, co jsem byl na pražském Hlavním nádraží legitimován příslušníkem Policie České republiky. Je možné, že za toto setkání vděčím Usámovi bin Ládinovi.

Volby ve Švédsku se staly projekčním plátnem mnoha přání a obav v Evropě. Bojovníci proti imigraci i jejich odpůrci se v hodnocení situace mýlí zhruba ve stejné míře.

Švédové mají k poklidu, který charakterizuje jejich rodinný, společenský i politický život velmi dvojaký vztah. Milují ho, a zároveň je občas dusí.

Babiš v Německu. Poslanci se opět přeli o platy. Saudská Arábie? Jak vypadá dnes. Moderuje Jan Fingerland.

Smrt je v Afghánistánu relativní pojem. Usáma bin Ládin byl politicky mrtvý dávno před tím, než ho dostihli Američané.