Jan Fingerland

Poměr konzervativních soudců vůči liberálním je nyní silně vychýlen ve prospěch těch prvních, konkrétně 6 ku 3. Teď ho navíc čekají případy, které mají zásadní význam.

Babiš měl proti Mynářovi a Nejedlému zakročit dřív. Debata v EP potvrdila hluboký rozpor mezi Polskem a EU. Orbána může porazit Márki-Zay, takový maďarský Vít Rakušan.

Je třeba oddělit čtyři roviny tehdejšího dění. Průběh zdravotních problémů Ariela Šarona, komunikaci jeho okolí, jednání lékařů a to, co to všechno znamenalo politicky.

Na jeden týden v Evropě připadly hned dva incidenty, které mají, alespoň podle některých hlasů, charakter islamistického terorismu. Mají něco společného?

Babišova úloha v opozici. Tlačenice radikálů u nás. Česko má šanci, aby bylo konstruktivní zemí. Obyvatelé Říma volí starostu. Rusko versus Ukrajina. 

Éra neliberální demokracie u nás nekončí, jak píše New York Times. A to proto, že ani nezačala. Naše slabost pro populisty naopak určitě neřekla poslední slovo.

Tunisko je v řadě ohledů výjimečná země. Naposledy vyvolala pozornost před pár dny, když prezident Kaís Saíd pověřil sestavením vlády ženu.

Kvůli výsledku voleb by se měla konkretizovat Ústava. Není na místě triumfalismus. Premiérovy názorové otočky a jeden menší handicap. 

Česká strana sociálně demokratická truchlí. Vlastně tak trochu sama po sobě, protože čelí možnosti, že už nikdy neobživne.

Volby jsou svobodné a každý se rozhoduje podle svého. Ovšem to neznamená, že činy nemají následky.