Jan Fingerland

Při čtení novin nebo sociálních sítí si nemůžeme nevšimnout spekulací, nebo dokonce přání, aby někdo svrhnul ruského prezidenta Putina.

Kdo pomůže sjednat příměří mezi Ruskem a Ukrajinou? Podle některých hlasů by to mohla být Čína, která je i není spojencem Ruska,  je i není zastáncem stávajícího řádu.

Jedním z pozoruhodných obrazů současné války na Ukrajině je ruský konvoj mířící ke Kyjevu. Celé dny bobtná, občas popojede, cestou přichází o vozy. Symbol dnešního Ruska.

Teď v Turecku přemýšlejí, co pro ně krize kolem Ukrajiny znamená. Stejnou otázku si ale klade i NATO, totiž zda není čas přilákat Turecko zpátky do řad standardních členů.

Teze, že dějiny skončily, byla i u nás po roce 1989 populární. Americký politolog Francis Fukuyama to sice myslel jinak, ale ta představa byla neodolatelná.

Mluví se o možném začátku třetí světové války, nebo druhé studené války. Dějiny se ovšem neopakují. Používat staré pojmy může ledasco zatemnit. Ale snad i trochu osvětlit.

Válka je něco, s čím drtivá většina Čechů naštěstí nemá žádnou přímou zkušenost. Zatím.

Aktuální dění na Ukrajině. Skončí Putinova akce anexí Donbaské a Luhanské oblasti? Nikoliv. Co znamenají Bidenova slova o sankcích a dalším postupu. 

Horké války obvykle předchází propagandistická ofenziva a zatemnění pojmů. K těm aktuálním patří rozlišování na „rozumné“ evropské velmoci a „štvavé“ Anglosasy.

Válka je pokračování politiky jinými prostředky, zní Clausewitzův citát. To se dá říci i o sporech o výklad dějin, jak se to projevuje v současném rusko-ukrajinském napětí.