Jan Fingerland: Vítězem války v Íránu jsou výrobci potrubí

Vývoz ropy, plynu a dalších komodit pomocí obřích tankerů po vodě byla až dosud nejlevnější, ale i nejlogičtější cesta. Nebyla bez rizika, ale i pozemní transport má svá nebezpečí, a nepochybně vyšší náklady.

Čtěte také

Američané v Hormuzu přecenili síly. Bojím se o osudy uvízlých námořníků, říká Rožek ze svazu spedice

Otázku zablokovaného Hormuzu řeší i Írán, objevily se kolony cisteren, ale i motocyklů ověšených kanystry, jak míří do Pákistánu. Problém je to ale i pro arabské země. Zatímco Kuvajt, Irák, Bahrajn a Katar jsou závislé na svobodné plavbě Hormuzem, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty využívají potrubí, které mají k dispozici, i když nahrazuje jen část ztracené kapacity.

To v prvním případě vede 1200 kilometrů přes celý Arabský poloostrov do Rudého moře, v druhém případě Emiráťané obcházejí Hormuz kratší oklikou, ale o to zranitelnější jejich trasa je.

Ani do budoucna není jasné, jak bude vypadat provoz v Hormuzu, například zda nebude chtít Írán vybírat mýtné. Pro producenty a přepravce to i tak může být nakonec nejlevnější varianta.

Někdo vydělá, jiný ne

Objevila se totiž současně obava, že ohrožena je nyní plavba i přes Bab al-Mandab, tedy kolem Jemenu, naproti Džibutsku a Eritreji. A také v jiných částech světa se spekuluje o rostoucí chuti některých zemí napodobit Írán.

Čtěte také

Šéf MOL ČR: S regulací cen začalo Maďarsko, oblíbili si ji i další politici. Dlouhodobě je to pro trh špatně

Řešením je tedy postavit nové ropovody, plynovody, ale i železnice, a tedy i přístavy a překladiště. I ty je samozřejmě v éře naváděných střel a dronů možné ohrozit.

Přesto je jasné, že do budoucna se arabské země spolehnou právě na tuto cestu a budou investovat velké prostředky do produktovodů.

Částečně to posílí postavení Egypta, ale především Turecka, protože většina tras povede právě přes něj. Týká se to nejen ropovodů ze Saúdské Arábie nebo Emirátů, ale i plynovodů, ať už z Kataru, nebo ze střední Asie přes Kaspické moře směrem na západ.

Úpadek fosilních paliv?

V rovině úvah zůstává ropovod, který by vedl do Izraele – kdysi skutečně existovalo potrubí z Iráku až do Haify. Vznikla by otázka, zda by takový projekt urychlil integraci Izraele do regionálního systému, anebo zda by jím byl podmíněn.

Jan Fingerland|foto:Matěj Skalický, Podcast Vinohradská 12

Tras, které existovaly a mohly by být obnoveny, je víc, vše záleží na tom, jak rychle by mohly být postaveny, kolik by stály a jak by byly bezpečné. A samozřejmě i na tom, zda k takovému potrubí existuje dostatečně silná produkční kapacita, aby se vůbec vyplatilo.

Nad tím vším se vznáší i jiné otázky. Jedna je, jestli se celkově dlouhodobě nesníží role ropy a plynu z oblasti Perského zálivu. To už se částečně stalo, těží z toho producenti v jiných částech světa, třeba ze Střední Asie, Afriky, Norska a obou Amerik.

A také zda v důsledku současného dění nakonec neklesne dlouhodobá důvěra velkých spotřebitelů ve fosilní paliva. S postupným úpadkem ropy a plynu se na Blízkém východě počítalo, ale je možné, že přijde dřív, než se čekalo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu