Jan Fingerland: Itamar ben Gvir – návod k použití
Ve světové politice je mnoho populistů, demagogů i magorů. Mnozí by mohli závidět izraelskému ministru Itamaru ben Gvirovi jeho globální proslulost. Přitom i jeho koaliční partneři vidí, že jeho pochybná sláva Izraeli škodí. Proč to tedy ben Gvir dělá?
Itamar ben Gvir byl známý už dříve, ale po jeho ponižování účastníků mezinárodní flotily do Gazy přímo před pozvanými kamerami získal doslova celosvětový ohlas. Premiér Netanjahu i ministr zahraničí Saar se už jen snažili snížit škody, které izraelskému PR ben Gvir svým extempore udělal.
Jenže ben Gvir se nespletl, jen pokračoval v tom, co dělá od svého nejútlejšího mládí a v čem pokračuje i jako člen vlády. Krátce po tomto incidentu zamířil provokovat do jedné beduínské vesnice.
Už před tím navštěvoval za přítomnosti kamer Chrámovou horu, nedávno mluvil o hromadném vystěhování obyvatel Gazy a na klopě nosil malou pozlacenou oprátku jako připomínku zákona o trestu smrti pro palestinské teroristy.
Z periferie do centra
Itamar ben Gvir, jehož rodiče pocházejí z Iráku, je přesvědčený radikál, a současně rozený provokatér. Hlásí se ke kahanismu, extremistickému rasistickému hnutí, které bylo v Izraeli po desetiletí buď zakázané, nebo se pohybovalo na hranici zákazu.
Čtěte také
Ještě před pár lety snad ani nevěřil, že se někdy dostane do parlamentu, natož do vlády. Jenže se tak stalo, což souvisí s vlnou násilností v izraelských smíšených arabsko-židovských městech krátce před volbami. To mu získalo nečekané hlasy – navíc od lidí, kteří uvěřili jeho imagi člověka, který zajistí bezpečnost v chudších a zanedbaných oblastech Izraele.
Ben Gvir se navíc spojil se dvěma dalšími malými stranami s podobnou, i když ne totožnou ideologií a prošel do parlamentu. A protože Benjamin Netanjahu zoufale potřeboval koaličního partnera do vlády, stalo se neuvěřitelné, stal se ministrem bezpečnosti. On, kterého kvůli radikalismu dříve sledovala tajná služba.
A tak zatímco před půlstoletím někdejší předseda Likudu Menachem Begin odcházel ze sálu, když zakladatel kahanistického hnutí Meir Kahana mluvil ke sněmovně, dnes Beginův politický dědic Netanjahu přivedl kahanistu až do vlády.
Čtěte také
Kahanismus se od ideologie Likudu neliší jen otevřeným rasismem a odporem k liberalismu, včetně jeho tolerance sexuálních menšin, ale celkovým pohledem na dlouhodobé cíle. Kahanistům nejde o židovský stát a suverenitu, ale o půdu a teritorium, třeba i na úkor zájmů státu. Nikdy by nepřistoupili na politiku mír za území, jako v minulosti Likud. Kahanisté paradoxně v jistém smyslu považují izraelský stát za svého nepřítele, ale pak se nečekaně ocitli ve vlivných pozicích.
Ben Gvir bývá zmiňován společně se svým kolegou i konkurentem Becalelem Smotričem. Ten ale pochází z jiného ideologického proudu a je spíše trpělivým stratégem pronikání krajní pravice do státních struktur. Pracovní metodou, ale také osobní vášní Itamara ben Gvira je provokace a skandál, proto bývá označován za „pyromana“ nebo „politického žháře“.
Proč to dělá?
Sleduje více cílů. Tím bezprostředním je upozornit na sebe před blízkými parlamentními volbami. Například Smotričova strana se do parlamentu pravděpodobně nedostane.
Čtěte také
Ben Gvir ale provokoval vždy, a teď je jeho obecenstvem celý svět. Špatné izraelské PR ve světě mu nevadí, právě naopak. Chce, aby právě on byl tváří Izraele, a dostal stát do ještě větší izolace, protože věří, že v osamoceném Izraeli bude moci zesílit svůj vliv. Vzhledem ke skepsi, s níž Izraelci hledí na západní veřejné mínění, a také naopak, má šanci na úspěch.
Má pravděpodobně ještě jeden cíl: udržovat maximální neklid na Západním břehu přímou i nepřímou podporou extremistických osadníků, a případně i vyvolat palestinské povstání, které by dále zesílilo potřebu stále většího nasazení armády.
Kneset už začal jednat o svém rozpuštění. Pokud se ben Gvirovi nepodaří udržet v parlamentu, nebo nedostane dost hlasů, ztratí vliv na vládní politiku i hlavní pódium pro své názory. I v samotném Likudu se mluví o rozpadu strany a vznik jakéhosi „Likudu B“, který se chce oddělit od Netanjahua i ben Gvira.
Zůstávají dvě otázky. Jaké stopy zanechá ben Gvir na izraelské politice, třeba i jen v podobě prolomení dosavadních norem nebo odklonu od představy o určité důstojnosti a státnickosti ve vystupování.
A za druhé, jaké stopy zanechá na veřejném obrazu Izraele. V obou případech jsou škody pravděpodobně velké. Izraelci samozřejmě jsou, jako každý národ, zodpovědní za to, koho pustili do parlamentu. Současně je pozoruhodné, jak velkou roli zahraniční média přičítají jeho slovům.
V jistém smyslu se dá říci, že Itamar ben Gvir žije v dokonalé symbióze s nepřáteli Izraele. Oni chtějí svého sionistického barbara, aby si potvrdili své předsudky, a on jim ho rád zahraje.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
