Jan Fingerland: Poptávka po vyrovnání s minulostí – v Sýrii

Největší pozornost v Sýrii v posledních dnech přitáhl začátek procesu s Átifem Nadžíbem, který byl v roce 2011 vysokým představitelem tajné policie v jižní Sýrii. Podílel se na prvních represích proti mladíkům, kteří byli zatčeni v Daraá za sprejování protirežimních nápisů. Byl to pokus místní lidi zastrašit, ale paradoxně právě tyto události vyvolaly celonárodní povstání.

Čtěte také

Jan Fingerland: Konec kurdského snu

Teď Nadžíb paradoxně stanul před soudem ve stejné damašské budově, kde byli desítky let souzeni odpůrci režimu, a dav pro něj hlasitě žádal trest smrti.

Jako piráti

Až dosud se syrští pachatelé dostávali před soud jedině v zahraničí, kam často sami odešli jako utečenci a tam je někdy poznaly jejich vlastní oběti. Vůbec první podobný proces se odehrál v Německu, pak i dalších státech západní Evropy.

Tamní justiční systémy se musely vyrovnat s otázkou jurisdikce, a uchylovali se k pravidlům uplatňovaným třeba proti pachatelům pirátství. Těží také z činnosti nevládních organizací, nebo organizací zřízených OSN, které se zabývají shromažďováním důkazů. O zřízení zvláštního tribunálu pro Sýrii se zatím jen spekuluje.

Čtěte také

Jan Fingerland: Nová Sýrie, staronové problémy

To vše bylo pochopitelné v době, kdy v Sýrii ještě vládl Bašár Asad. Od jeho pádu ovšem uplynulo už půl druhého roku, a někteří Syřané začali poukazovat na to, že nový režim se ke stíhání pachatelů moc nemá.

Některé výše postavené osobnosti z dob minulých se dokonce ocitali na důležitých pozicích v nové svobodné Sýrii. Například Fadí Sakr, obviňovaný z podílu na masakru v Tadmoru, jenž podle BBC nyní pracuje pro vládní mírovou komisi.

Případně se vyrovnání s minulostí dělo prostřednictvím násilností na menšinách, zejména alávitech, ke kterým patřil i klan Asadů, ale i křesťanech a drúzech. To v těchto částech společnosti vytvořilo nový pocit nespravedlnosti a hořkosti.

Čtěte také

Konec kurdských nadějí. Syrská ofenziva je nutí vzdát se autonomie

Stany pravdy

Nová vláda ale vloni ustavila Národní komisi pro přechodnou spravedlnost a vzniká zákon, který by měl v budoucnu proces nastolování spravedlnosti řídit. Postupně také byli dopadeni někteří představitelé režimu, kteří se od Asadova útěku skrývali v odlehlých částech země.

Největší pozornost média věnovala činům páchaným Islámským státem, ale naprostá většina obětí syrské občanské války byla zabita vládními bezpečnostními složkami. Vláda nechala bombardovat tržiště, hromadně popravovala lidi, v několika táborech docházelo k systematickému mučení – a jen málokdo se zatím dostal před soud.

V některých případech se národní smíření odehrává spontánně, například se ženy, tedy matky, manželky, sestry a dcery zabitých mužů setkávají v takzvaných Stanech pravdy, a vzájemně se podporují.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Tlak na to, aby se nový režim vyrovnal se starými křivdami, dále poroste. Tím spíš, že se zatím nedaří obnovit ekonomiku, a státy, které měly obnovu financovat, mohou mít kvůli válce v Zálivu finanční problémy.

Sýrie se aspoň snaží vyhnout se svému zatažení do jakéhokoli konfliktu, ale její bezpečnostní síly už se střetly s Hizballáhem u hranic s Libanonem, vedou spor s Izraelem, který udržuje nárazníkovou pohraniční zónou, a také Jordánsko už několikrát bombardovalo cíle na území Sýrie, údajně skladiště pašeráků drog a zbraní. Zkušenost odjinud říká, že alespoň snaha o nastolení spravedlnosti může i v jiných ohledech posunout společnost kupředu. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu