Jan Fingerland: Trump v Číně sondoval, co by od ní mohl dostat

Čtěte také

Libor Dvořák: Putin v Číně

Čína není zapojena do žádné přímé války a má v rukou karty, které by se jejím protějškům hodily. Jak Rusko, tak Amerika by totiž své konflikty potřebovali ukončit a Peking by jim v tom mohl pomoci.

Čína je spojencem spíše pragmatickým, jak Ruska, tak Íránu. Od obou odebírá ropu, poskytuje jim některé technologie a diplomatické krytí. Čína je v jistém ohledu v pohodlném postavení.

Těží jak z pokračování zmíněných válek, tedy vyčerpávání svých protějšků v lize supervelmocí; tak i z jejich ukončení a například zlevnění ropy, kterou Peking dováží právě z Ruska i Íránu.

Čínské karty

Čína má vliv na Írán, a tedy i na případné tamní rozhodnutí přijmout alespoň některé z amerických podmínek, například omezení jaderného programu a vyvezení obohaceného uranu. Ukončení vývoje balistických střel a podpora regionálních spojenců, jako je Hizballáh, už možná pro Washington nejsou tak důležité.

Čtěte také

Trump v Číně mnoho nedocílil a jeho neúspěch se odráží ve veřejném mínění. Pokud neovlivní volby, demokraté zvítězí, říká ekonom Švejnar

Jenže i Čína potřebuje, aby se obnovily dodávky íránské ropy, a provoz Hormuzu se, pokud možno, vrátil do předválečné podoby. Má sice ještě velké zásoby, ale i ty ještě letos dojdou, a růst cen fosilních paliv se už promítá do hospodaření čínských výrobců.

Čína sice stále vykazuje silný hospodářský růst, ale ten je velmi křehký a závisí na něm domácí politická stabilita. Zatím nevíme, jak šikovně Trump v Číně uplatnil své karty.

Ekonomika byla ale určitě důležitou položkou pro obě strany. Peking nakonec slíbil, že odebere nejméně 200 dopravních boeingů, a také více otevře svůj trh pro americké hovězí a sóju – tyto produkty vyrábějí Trumpovi voliči.

Trump zase připustil mírnější omezování exportu špičkových procesorů a místo Melanie s sebou tentokrát přivezl šéfy velkých technologických firem. Číňané zase připustili export vzácných zemin, na kterých závisí výroba špičkové elekroniky i baterií. Také se zdá, že celní války jsou nadlouho, nebo natrvalo, u ledu.

Asijská hra

Jenže kromě Ruska, Íránu a obchodu tu bylo ještě jedno téma, a to budoucnost Tchaj-wanu. Číně nestačí, že USA neuznávají tamní nezávislost, ale chtějí omezení exportu amerických zbraní, zejména těch, které by ztížily případnou čínskou invazi.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Trump se v této věci chová nevypočitatelně. Na jednu stranu ostrovu koncem roku uzavřel dohodu o dodávkách zbraní za 11 miliard dolarů, ale současně také dosti oslabil slovník ohledně případných amerických bezpečnostních závazků vůči Tchaj-wanu. Něco takového bylo určitě na Siově seznamu, a v Tchaj-peji prý sledovali Trumpův pobyt v Pekingu velmi znepokojeně.

Čína se tedy stala místem, kam ostatní supervelmoci jezdí žádat o podporu, i když rivalita trvá. A je také patrné, jak si v Pekingu užívají toho, jak je jejich země najednou ve velké části světa vnímaná – na rozdíl od Ameriky – jako stabilní a stabilizační síla, diktatura nediktatura. Řečeno Trumpovým slovníkem: Číňané mají v ruce slušné karty, alespoň zatím.

Autor je komentátor Českého rozhlasu