Mikuláš Kroupa

Emoční, cílená, zastrašující. Jaké nástroje používala nacistická a komunistická propaganda? A jak ovlivnila životy lidí v Československu?

Jako sedmnáctiletý se vypravil Viktor Wellemín s bratrem do exilu a vstoupil do armády. Zatímco válčil kdesi u Tobruku, nacisté mu zavraždili v koncentračním táboře rodiče.

Bylo mu 14 let, když ho sovětská justice odsoudila na deset let. Leonid Dohovič, který se narodil v Užhorodu do rodiny řeckokatolického kněze, šel do vězení na jaře 1950.

Krvavě potlačené povstání v Přerově, masakr v Javoříčku, česká odplata a násilí vůči Němcům. Květen 1945 přinesl na mnoha místech také smrt a zoufalství.

„Babička mi vyprávěla, že ženy zatarasovaly dveře a nechtěly muže pustit ven. Protože se toho 5. května drali do ulic, že chtějí osvobozovat Prahy,“ vypráví Mikuláš Kroupa

„Ježišmarjá, tady je lidí! Jak jste to věděli?!“ opakovala tenkým hlasem až k slzám dojatá 94letá Jarmila Hermanová u pomníku „Padlým hrdinům za vlast“ v Želivci.

Gajdoš přežil nejméně tři  masové vraždy na Slovensku. Vyvraždění raněných v nemocnici ve Sliači, popravy ve vápence v Kremničce a masakr v obci Priechod.

„Nedomyslel jsem to. Ti, co to domysleli, utekli. A já blbec jsem tady zůstal,“ vzpomínal Tomáš Sedláček pro Paměť národa na komunistický převrat v únoru 1948. 

„Nikdo vám nezaručí, že nevyleze nějaký blbec a nezfanfrní národ,“ říkal Tomáš Sedláček k tomu, že svoboda není jistá.

Ludvík Armbruster vyrůstal v rodině, která do kostela nechodila, přesto se ve dvaadvaceti letech stal řeholníkem a následně i knězem.