Mikuláš Kroupa

Vánoce chceme prožít s bližními, v bezpečí, v teple, světle a hojnosti. Touží po tom i miliony lidí na Ukrajině, kteří čelí nemilosrdným ruským útokům.

V roce 1983 se stal mluvčím Charty 77 šedesátiletý topič a invalidní důchodce, profesor filozofie Radim Palouš. Státní bezpečnost ho od té chvíle nepřetržitě sledovala.

Generál Josef Hercz, primář z pražské nemocnice Bulovka, byl jedním z posledních pamětníků námořní katastrofy z roku 1940. 500 lidí ztroskotalo s říčním parníkem Pentscho.

Jana Litomiského v roce 1981 odsoudili na tři roky za podvracení republiky. Putoval na Bory, kde při výměně prádla klábosil např. s Jiřím Dienstbierem a Václavem Havlem.

O Janu Litomiském jeho přátelé mluví jako o výjimečném člověku: vzdělaném, veselém a laskavém, pohostinném, hluboce věřícím evangelíkovi s buldočí povahou.

Každý rok se zapojí do projektu Příběhy našich sousedů přes tři tisíce žáků a studentů. Z desítek rozhlasových reportáží vybíráme jednou za čtvrt roku zvlášť podařené.

„Podpisem Charty 77 jsem sdělila, na jaké straně stojím. Byla jsem spokojená a šťastná,“ vypráví neobyčejně statečná někdejší disidentka, třiadevadesátiletá Otta Bednářová.

18letý Karel Kovařovic se během sovětské invaze v srpnu 1968 přímo před budovou rozhlasu pokusil zachránit raněného a sám byl dvakrát postřelen.

Jaká je česká zkušenost s Ruskem resp. Sovětským svazem ve 20. století? Otřesná. Gulagy, rozčarování, zklamání, otroctví, vojenské násilí, lži a vydírání.

Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo 17 let, když se rozhodli prchnout přes hranice do Sovětského svazu.