Libor Dvořák

Ostře sledovaný návrat ruského opozičního politika Alexeje Navalného z Berlína do vlasti měl zhruba takový průběh, jaký se očekával. 

O víkendu o sobě prostřednictvím nejsledovanější ruské televize Rossija 1 opět dal vědět běloruský prezident Alexandr Lukašenko.

Přelom roku je vždy prostorem pro čerstvé výhledy a všemožné prognózy. Výjimkou není ani Rusko, kde se textů tohoto druhu v posledních dnech vynořila celá řada.

Nový běloruský politický letopočet má jasný začátek – 9. srpen 2020. Proběhly prezidentské volby, v nichž se rozhodovalo o tom, zda Alexandr Lukašenko zůstane v čele státu.

Je to možná neuvěřitelé, ale osou běloruských protilukašenkovských protestů se staly ženy: mimo jiné i proto, že prezident Lukašenko má k myšlenkám feminismu daleko.

Už tradičně byl i tento rok složitý pro Rusko, byť se jeho prezident rád holedbá stabilitou země a za samozřejmost považuje svou mimořádně vysokou oblibu.

Po velké tiskové konferenci zvěsti o případném odchodu Vladimira Putina, zaznívající doslova ze všech stran už několik měsíců, nezeslábly, ale spíš zesílily.

Američtí volitelé rozhodují, kdo z dvou protikandidátů zasedne na čtyři roky v Bílém domě. V posledních dnech ožilo téma „ruského vměšování“ do prezidentských voleb v USA.

Jak konstatoval ruský prezident Putin, Rusko vyrobilo 2 miliony dávek vakcíny, která umožní „ne-li masovou, přinejmenším pak rozsáhlou vakcinaci ruského obyvatelstva“.

Nejrůznějším aspektům minulosti, současnosti i budoucnosti hlavního města České republiky věnuje své dokumentární pásmo publicista Libor Dvořák.