Karel Hvížďala

„Moderní dějiny neznají rozporuplnějšího člověka. Kladl si nadlidské cíle, které dlouho heroicky zvládal, ale pod nimiž v posledních letech života skoro pravidelně klesal.“

V Řecku asi 500 let před naším letopočtem začal řádit mor, zemřel Perikles, zhroutila se jeho vláda a kulturní program. Nyní naše civilizace zažívá něco podobného.

Po neshodách o dalším směřování Knihovny Václava Havla oznámil Zdeněk Bakala s dalšími donátory, že s koncem roku končí jejich podpora.

Jiřina Šiklová patřila k takovým lidem, jako byla Věra Chytilová, nebo jako je Eva Lustigová, které překypují energií tak vehementně, že nakonec prosadí vše, co si umanou. 

„Veřejný prostor je sféra, kde svobodní jednotlivci diskutují o veřejných věcech prostřednictvím racionálního diskurzu.“ Jsou slova německého sociologa Jürgena Habermase.

Rozmnoží-li se v nějakém státě hrubí a neomalení křiklouni, stáhnou se ti mlčenliví zpátky. Tichý střed je proti nepřátelství a štítí se drsného zápasu. 

Nejspíš kdekdo si pamatuje mýtický příběh o trojském dřevěném koni, který se objevil před branami města: zvědaví Trójané otevřeli bránu a koně vtáhli dovnitř. 

Když má nějaké slovo ve veřejném prostoru delší dobu větší frekvenci, stane se z něj nálepka, za niž se schová libovolný obsah. Takovými slovy teď jsou fašismus a nacismus.

Průzkum veřejného mínění z ledna 1990 ukázal, že 86 procentům respondentů změny po listopadu 1989 vyhovují, 54 procent jevilo ochotu podílet se na veřejných záležitostech.

Od narození Tomáše Bati uplynulo 150 let, od narození Arnošta Lustiga 100 let. Protože jejich výkony oceňujeme dodnes, ocitli se na seznamu významných výročí UNESCO.