Karel Hvížďala

V roce 1919 se dva dny před Štědrým dnem vydali do bílovických lesů tři muži. Byli to soudní oficiál Josef Tesař, redaktor Rudolf Těsnohlídek a student František Koudelka.

Pravda je dnes podle filozofa Graua už jen náboženským pojmem. Nepatří do politiky. Pravdu v politice má pouze vítěz. Pravda poražených je fake news.

„Mohu poskytnout garanci, že armáda se zatím, a nemíní se ani do budoucna, do událostí vměšovat.“ To jsou slova generálporučíka Miroslava Vacka ze 7. prosince 1989.

Stará moudrost praví: Chceme-li vědět, kdo jsme a kam kráčíme, musíme vědět, odkud jsme přišli. To je důvod, proč bych rád upozornil na čtyřdílnou knihu Petra Malloty.

Jdu si pro bagetu do malého voňavého pekařství Hvězda. Těším se na vůni skořice, která z něj vane až na zahrádku, kde se smutně choulí k sobě chryzantémy, ocúny a merlíky.

Neumíte komunikovat, tak zní nejčastější výtka vůči současné vládě, na které se shodnou skoro všichni politologové a analytici. 

17. listopad 1989 pro mě začal 3. ledna. V Československu sametovou revoluci, jak převrat u nás nazvali zahraniční novináři, tehdy skoro nikdo nečekal.

Blyštivé bláto s duhovými skvrnami čvachtalo pod podrážkami mých sandálů a já zpozorněl: jako kdyby na mě to bláto mluvilo. Byl jsem ale nervózní z toho, že mu nerozumím.

Lakonicky řečeno: s úmrtím Karla Schwarzenberga od nás odešel pevný postoj, široký teritoriální i historický kontext a humor. Tyto tři rozměry existence nám už rok chybí. 

Kdykoli mi něco připomene jméno básníka Jana Skácela, slyším v uších: „Ze všech západů mám nejraději západ slunce a ze všech východů východ z brněnského nádraží.“