Karel Hvížďala: O nové negramotnosti a kultuře
Nejprve si připomeňme, že slovo kultura je římského původu. Je odvozeno od „colore“, pěstovat, obydlovat, starat se, hlídat a chránit. Nevztahuje se tedy jen k obdělávání půdy, ale už tehdy označovalo též kult bohů a péči o to, co jim náleží. Proto kulturu nejde ztotožnit ani s uměním.
Čtěte také
Podle Hannah Arendtové první toto slovo použil Cicero, který hovořil o „excolere animum“, o pěstování ducha, a to ve stejném smyslu, v jakém dnes používáme nebo jsme donedávna používali výraz kultivovaný a vzdělaný.
Pokud se v posledních letech kultura z médií i z politiky vytrácí – kulturní rubriky se většinou věnují jen zpěvákům, seriálovým hvězdám, extravagantním projevům či skandálům –, a vlády dávají na kulturu jen zlomek hrubého domácího produktu, ocitáme se v ohrožení.
O pravdě necháváme hlasovat. Proč?
Přeloženo do přesného jazyka „cultura anima“ (kultura ducha) nás přestala zajímat, což se odráží i v pokleslém jazyce politiků. Svět jsme si zjednodušili i tím, že necháváme o pravdě hlasovat, jak na to upozorňoval už filozof Ladislav Hejdánek. Přestože víme, že pravdu může mít i jeden člověk proti všem.
Čtěte také
Nejspíš za to v postmoderním světě může zmizení váhy přesného slova autorit, které artikulovaly autentické a nesporné hodnoty a společné zkušenosti. Dnes vítězí nad zneužitými slovy snadno zmanipulovatelný obraz, emoce, gesta a rychlost.
Přesné slovo se pěstuje jen v umění či na některých univerzitách, a i na ně se v řadě zemí – včetně Spojených států za Donalda Trumpa –, začíná útočit. A to za situace, kdy se celou naší civilizací šíří hněv, bolest, deprese a úzkost z neznámé budoucnosti.
Čtěte také
Demokratické hodnoty, jako jsou mimo jiné solidarita a úcta k přírodě, na kterých naše civilizace byla postavena, se nám hroutí před očima. Místo aby situaci řešily, o migraci hovoří i staré demokratické strany.
Velice podobně jako ještě před nedávnem hovořila krajní pravice i levice, a to se týká i starosti o přírodu a klimatických změn, tedy původního významu slova kultura.
Chybí autority a přesná slova
Negramotnost ve vyspělých zemích byla ve velké většině potlačena v 18. století. V 21. století v naší civilizaci sice prakticky všichni lidé umí číst a psát, ale bez autorit a přesného slova je většina lidí na tom skoro stejně jako byli kdysi negramotní lidé, kteří se bouřili proti parním strojům.
Čtěte také
Naše civilizace je jen jinak negramotná. Podobně my dnes máme za viníky migranty či ekology, ač i oni jsou na tom stejně jako my. Neexistuje žádná rozumná evropská budoucnost ani kultura, která by byla postavena jen na nacionalismu.
Umění jako nepatrná část kultury, je ale právě tím místem, ve kterém se svobodně dá hledat a prezentovat kánon, na kterém (a od kterého) bychom se mohli shodnout.
Je třeba jen odhodit slupku hněvu, která nás oslepuje, a tím získat odvahu postavit se proti tomu, o čem skoro každý z nás, ať žijme kdekoliv, ví, že je nesprávné a co nám škodí.
Vzdor není projevem konfrontace, ale přirozené zvědavosti, která ustavuje jen ty hodnoty, které vydrží. Proto se někdy říká Amor Fati, neboli Miluj svůj osud, i když víš, že každá identita je vězení.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
