Iida Turpeinenová: Poslední siréna. Příběh tvora, který se střetl s lidstvem a vyhynul

16. prosinec 2025

Dokonalá oběť: něžná, mírná, láskyplná k potomkům. To byla ochechule nebo také siréna ještě před tím, než dostala v roce 1741 jméno Stellarova mořská kráva. Nenesla ho dlouho, už o 30 let později ji lidé vyhubili. Dochovalo se jen několik koster a poznání, čeho je člověk schopen. Příběh ambicí, posedlosti poznáním a touhy vzkřísit to, co lidstvo nenávratně zničilo, vypráví ve své prvotině finská spisovatelka Iida Turpeinenová.

Iida Turpeinenová: Poslední siréna
Účinkuje: Jan Kolařík
Připravila: Jaroslava Jiskrová
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Překlad: Vladimír Piskoř
Režie: Hana Mikolášková
Premiéra: 6. 12. 2025

Dějiny záhuby sirény, ochechule, mořské krávy neboli kourona bezzubého začíná v roce 1741, kdy přírodovědec Georg Wilhelm Steller doprovází kapitána Vituse Beringa na jeho severní expedici. Posádka lodi ztroskotá a díky tomu má Stellar dost času studovat zvláštního tvora. 

O století později, v roce 1859, vysílá finský guvernér Aljašky Hampus Furuhjelm své muže, aby našli kostru tohoto obřího savce, o němž se už tehdy říká, že vyhynul.

Kostí se v roce 1952 v Helsinkách dotýká restaurátor John Grönvall. Má za úkol zrestaurovat poslední známou kostru Stellerovy mořské krávy – tvora, který se stal mementem lidské ignorance a touhy po ovládnutí přírody.

A právě tam se o dekády později setkává se sirénou spisovatelka Turpeinenová. „Bylo to první zvíře, které zvedlo vědeckou otázku: Mohou ho lidé zcela vyhubit? V 18. století, se veřejnost této otázce smála,“ přibližuje autorka v rozhovoru pro list Guardian.

„A to v době, kdy byly mořské krávy loveny a zároveň hladověly. Poté, co lovci kožešin zastřelili všechny vydry v okolí, přemnožily se tam ježovky a spásly mořské řasy, kterými se živily i mořské krávy,“ popisuje, jaký osud živočichovi – velkému, mírumilovnému a žijícímu ve skupinách – lidé vědomě i nevědomě připravili. 

Stellerova mořská kráva neboli ochechule či siréna (Hydrodamalis gigas), vyhynulý druh

A jako by to nebylo málo, v ohrožení se ocitla i helsinská kostra. 

„Po vydání mého románu začali lidé houfně chodit do muzea, aby viděli kosti mořské krávy na vlastní oči. Chtěli se jí dotknout. Do té doby byla kostra volně vystavená, muzeum ji ale muselo uložit do vitríny, aby ji ochránilo před lidmi,“ dodává Turpeinenová.

Románový debut autorky, která se věnuje propojení literatury a přírodních věd, získal cenu deníku Helsingin Sanomat za nejlepší prvotinu, byl nominován na další prestižní ocenění a přeložen do 28 jazyků.  

autor: kac
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.