Karel Hvížďala: Kdyby tak politici četli ruské klasiky
„Přijde sem dlouhovlasáč,“ pošeptal Michajlo hochům. „Pobuřuje lidi. Dejte na něj pozor a měli byste zaskočit k šéfové, aby poslala pro Nazara Zacharyče. Bude třeba sepsat protokol. Má všelijaké řeči... Myšlenky pronáší...“ Michajlo je rozhořčen a křičí: „Hrůza, jak se tahle havěť teď rozmnožila!“ To je odstavec z povídky V páře od Antona Pavloviče Čechova, lékaře a spisovatele, kterou napsal v Rusku koncem 19. století.
Prokleté dny, je název knihy Ivana Bunina, pozdějšího nositele Nobelovy ceny, který zemřel v roce 1953 v Paříži. Jde o deníky, které si psal těsně před emigrací. V nich najdete mimo jiné citáty, které zaslechl mezi lidmi v Oděse.
Čtěte také
„Boháče je třeba zabíjet, Němec je dobrý, až přijde, zavede zase nevolnictví.“ Nebo: „Budiž proklet den mého zrození v této zemi. Komunisté? Jsou to bandité a věří ve světový požár.“
V novinách zase stálo: „Nasaďme nelítostný teror proti buržoazii a bělogvardějské svoloči, proti zrádcům, spiklencům, špionům, zbabělcům a egoistům. Buržoazii je třeba zabavit všechny přebytky oblečení a peněz, a vzít i rukojmí.“
Chudí mužíci se smrti nebojí
A v Čechovově knize Člověk ve futrálu, kterou mimochodem přeložil komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák, stejně jako Buninovy deníky, čteme: „Za nevolnictví to bylo lepší, o nic jsme se nemuseli starat. Chudí mužíci se smrti nebojí, smrt je vykoupením.“
Připomíná mi to slova ruského liberálního historika z konce 19. století Vasilije Ključevského, kterého cituje Ivan Bunin. „Ještě neminula stará Rus. Mimořádná opakovatelnost ruských dějin mě děsí.“
Bunin si k tomu poznamenal: „Já už teď vím, co jsou zrůdy, které tu budou za sto let.“
Kdyby politici víc četli ruské klasiky, lépe by – i po 105 letech co ta slova Bunin napsal –, chápali, jak přemýšlí Vladimír Putin, který, jak říká disident Leonid Volkov, jen plní touhu svého národa. A ten věří, že velká země má pravdu dějin a zemřít za ni je vykoupení.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
