Karel Hvížďala

„Evropa je slabá, protože je demokratická. Protože všechna rozhodnutí se odehrávají na úrovni EU,“ řekl reportérům německého týdeníku Die Zeit exprezident Francie Hollande.

„Přijde sem dlouhovlasáč,“ pošeptal Michajlo hochům. „Pobuřuje lidi.“ To je z povídky V páře od Antona Pavloviče Čechova.

Konvent byl místem, kde žili konvrši, polomniši, kteří byli spojkami mezi veřejností a těmi, co žili v klauzuře. Pohybovali se mezi světským světem a duševním světem.

„Narodil jsem se 1. dubna 1935. Můj otec je topičem ČSD. Oba dědové pracovali ve skále jako kameníci,“ cituji úvod dopisu Josefa Topola, který napsal E. F. Burianovi.

„Rusko není ani Evropa, ani Asie, nýbrž osobitý svět sám pro sebe, povolaný vládnout oběma druhým. A sovětismus není socialismus...“

„Co vlastně je demokracie? Je to typ lidské kultury, rostoucí z mravního řádu, je to duch veřejného života, lidského soužití, je to specifický druh odpovědnosti za svět.

Negativní pohled na justici způsobují podle průzkumů hlavně nekonečné průtahy procesů, které se týkají politiků.

Výt, či nevýt! Nebo srozumitelněji: Naříkat, nebo nenaříkat. To je citát z rozepsaného scénáře filmu podle Shakespeara o stárnutí sira John Falstaffa.

„V pařížském uměleckém časopise Verve jsem objevila fotografii Cartier-Bressona Kardinal Pacelli. Vypadala jako barokní freska. A já byla ohromena.“

V době masového rozšíření počítačů a chytrých telefonů se politika, byznys i kultura personifikovaly. Obraz zvítězil ve veřejném prostoru nad přesným slovem.