Karel Hvížďala

„Nebe je rozbouřeno, hvězdy prší, lučištníci zmateně pobíhají, kosti nebeského lva se třesou,“ to jsou verše starých Egypťanů, které citoval Josef Topol.

„Co je to láska,“ optala se mě Marie u farského rybníka v Lutové, když jsme tam seděli na bobku a pozorovali listy rákosí, které se ve větru natočily jako korouhvičky.

„Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk.

Po volbách v roce 1948 ve Finsku se prosovětská představitelka Kuusinenová dopustila chyby. Řekla, že „Finsko je na československé cestě“. Reakce přišla  okamžitě.

Naposled jsem s Jiřím Bartoškou hovořil, když jsme s Dášou Havlovou usoudili, že by právě on, jako starý kamarád Václava Havla, byl nejlepším jeho interpretem.

Přežijí novináři autokraty, nebo se stanou zaměstnanci jejich PR agentur? Orbán či Trump, se stylizují do role králů, proto stojí žurnalistika před novými problémy.

Slovo kultura je římského původu. Je odvozeno od „colore“, pěstovat, obydlovat, starat se, hlídat a chránit. Nevztahuje se tedy jen k obdělávání půdy.

Ofenzivní realismus je směr, který razí v USA 77letý politolog John Mearsheimer. Jeho poslední kniha se jmenuje Velký blud: Liberální sny a mezinárodní realita.

„Evropa je slabá, protože je demokratická. Protože všechna rozhodnutí se odehrávají na úrovni EU,“ řekl reportérům německého týdeníku Die Zeit exprezident Francie Hollande.

„Přijde sem dlouhovlasáč,“ pošeptal Michajlo hochům. „Pobuřuje lidi.“ To je z povídky V páře od Antona Pavloviče Čechova.