Karel Hvížďala: Měli komunisté jiný mozek?
Političtí neurovědci se domnívají, že ano. A netýkalo se to jen komunistů, ale i fašistů, bigotních věřících či všech gnostiků, kteří věřili ve snadné dosažení spásy. Leor Zmigrodová z Cambridge o tom vydala knihu s názvem Ideologický mozek.
Tak tomu bylo po staletí. Nové je i u nás to, že politické strany inkarnovaly v populistická hnutí, která už lidem nemusí nabízet žádnou ideologii s ikonickou tváří Marxe, Hitlera či Ježíše.
Čtěte také
Noví funkcionáři politických uskupení jsou trpaslíky v marketingovém cirkuse a svým voličům, jako třeba Stačilo, tedy bývalí komunisté, nabízí, že důchodová reforma bude nutná, ale ne krutá, ANO, že bude líp, že u lékařů nebudou fronty, ač to jsou většinou sliby na stejné úrovni jako kdyby tvrdili, že jim zajistí, aby víc svítilo slunce.
Trpaslíci předstírají, že lepší budoucnost je dárek, který lidem naservírují za to, že si je zvolí do čela tlupy.
Vítězí strach
Jenže stará zkušenost praví: bez práce nejsou koláče, a na to část lidí zapomíná a není ochotná věnovat energii a čas novým skutečnostem, učit se novým věcem a toho noví trpasličí šamani využívají pro sebe, pro svůj prospěch, mají to dnes snazší, než to měli dříve ideologové a duchovní činovníci.
Líp může být jen tehdy, když se o to zasloužíme svými výkony, svou každodenní prací, když pochopíme, že politika se týká nás všech, že jsme jí totiž my sami, protože způsob naší víry je přímo závislý na našem mozku.
Čtěte také
Jak politická neurověda naznačuje, rigidní lidé, kteří jsou proti elektroautům, proti větrníkům, proti ekologii atd. mají prý specifické geny, které jinak distribuují v mozku dopamin, hormon štěstí, což způsobuje, že nad rozumem vítězí strach, hněv a úzkost, tedy emoce. To jim zabraňuje v tom, aby se vyrovnali s novými skutečnostmi a hledali nová řešení.
Pokud u nás tuto schopnost nezíská většina lidí, pokud nebudeme investovat velké peníze do vzdělání, staneme se zase kolonií, jako jsme jí byli před rokem 1989. Budeme v hospodě hudrovat na nového trpaslíka, ale na veřejnosti k němu budeme loajální, jinými slovy mu vše dovolíme, i to, aby nás okrádal.
Trpaslíci nepomohli
Připomnělo mně to konec války: před naši zahradu tehdy dopadli dva ruští parašutisté, lékaři a z několika zahrad udělali polní nemocnici. Z okolních chat vykradli matrace a na nich na trávníku ošetřovali vojáky.
Ti pohyblivější se v noci vydávali na lup do okolních zahrad a těžce zraněným nosili jako dárek sádrové trpaslíky, ke kterým se ti nejvíce zkrvavení vojáci modlili. Trpaslíci jim nepomohli: těžce raněné za vesnicí důstojníci postříleli.
A podobně to dopadne s těmi, kteří se dnes modlí a volí nové trpaslíky z marketingového cirkusu v domnění, že jim pomohou: nikdo je sice nepostřílí, ale také jim nikdo nepomůže.
Naopak právě oni a jejich děti, kvůli neochotě přizpůsobit se novým situacím, na volbu trpaslíků nejvíce doplatí. Důvod je zřejmý: populisté z politiky žijí, ale nevytvářejí ji. Politika je nezajímá, zajímají se jen o své prebendy.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
