Fischer: Vézt se na vlně nespokojenosti je výhodné. Není totiž potřeba nic nabízet, jen to kumulovat
Geopolitická architektura Evropy se hroutí, západní společenství prožívá největší krizi posledních dekád, obává se filozof a novinář Petr Fischer. Krize podle něj spočívá hlavně v rozpadu hodnot a roztříštění konceptu kolektivního Západu. Není totiž jasné, zda jsou Spojené státy nadále jeho součástí. „Obrat k suverenismu Spojených států po vzoru Monroeovy doktríny z 19. století směřuje k tomu nezapojovat se do dění v Evropě,“ říká Fischer pro Český rozhlas Plus. (Repríza)
Novinář uznává, že navenek to může vypadat dramatičtěji, než jaká je realita. „Musíme odlišovat hlavní stage, na které se hraje televizní divadlo, které má Donald Trump tak rád. Pak to vypadá hůř než z vnitřních jednání ve strukturách NATO nebo i v jiných organizacích, kde ten rozpad tak patrný není, protože spolupráce probíhá dál,“ připouští.
Čtěte také
Trump z těchto organizací nemůže Spojené státy vyvést okamžitě a zcela, protože je to z velké části Evropa, kdo stvrzuje mezinárodní postavení a sílu Spojených států.
A pak je tu konkurenční boj s Ruskem. „Rusko je ve svém vlastním postoji suverénnější než Amerika. Je zcela nezávislé na komkoliv a dělá si svoji vlastní politiku,“ srovnává Fischer. „A to Trump nesnese, protože najednou cítí, že ho někdo nebere vážně, že není v centru pozornosti.“
Připomíná také, že ruské nastavení se od západního liší svým nedemokratickým systémem, nepřátelstvím vůči intelektuálům a pluralitním názorům nebo i vnímáním hodnoty lidského života, který je podřízen většině.
Čtěte také
„V západních společnostech se vytvořil vztah k lidskému životu odlišněji než na Východě. Jinak než dějinně se to vysvětlovat nedá. Zkrátka ti lidé jsou zvyklí, že život tam nic neznamená,“ zdůrazňuje Fischer a dodává, že svou roli při formování takového postoje hrála i rozloha a zalidněnost země.
„Když žije v jedné poměrně velké zemi miliarda lidí, tak zorganizovat ji znamená nebrat člověka jako individualitu, aby stát fungoval jako celek,“ podotýká. „V západních zemích vycházíme z individualismu a bereme důstojnost lidského života jako nedotknutelnou.“
Pocit systematické destrukce
Demokratické společenství ale také ve své podstatě neustále balancuje na hranici přehodnocování hodnot a ustanovování systému, na němž fungují, pokračuje Fischer.
Čtěte také
„Čas se mění, hodnoty se mění, mění se i vztah lidí k tomu, v jakém systému žijí. Je zcela přirozené pokládat si otázky, jestli systém funguje, jestli není nespravedlivý,“ shrnuje.
„Svět je příliš rychlý a příliš proměnlivý na to, aby se to nedělo, a my si na to musíme zvyknout. To neznamená vzdát se minulosti a hodnot. Ale musíme to znovu prověřit. Třeba jestli v tomto světě ještě můžeme být svobodní.“
Nejspolehlivější způsob, jak revizi provádět, je důsledná sebereflexe a každodenní práce na podobě společenského uspořádání. Důraz bychom přitom měli klást hlavně na nastolení a udržení sociální spravedlnosti, míní filozof.
Čtěte také
Přesto má velká část společnosti pocit, že je demokratický systém nefunkční a rozpadá se zevnitř. Důsledkem jsou sílící populistické vlny napříč různými státy světa, varuje novinář.
„Dává to pocit, že destrukce probíhá systematicky i politicky. Je to výhodné, protože se to veze po vlně nespokojenosti, která nic nenabízí, jenom kumuluje nespokojenost. A ta dřív, nebo později povede i k vnější destrukci. Aspoň v některých zemích se to tak zdá,“ uzavírá Fischer.
Proč se bojíme otevřenosti demokracie? A jak destruktivní je populismus v Čechách? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v srpnu 2025.)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
