„Dáme jedenáct špagátů a tři doživotí.“ Proč Gottwald příteli Slánskému nepomohl?

„Přiznávám svoji vinu v tom, že jsem byl členem protistátního spikleneckého centra vedeného Rudolfem Slánským, které soustřeďovalo lidově demokratickému Československu nepřátelské živly z řad buržoazních nacionalistů, trockistů, kolaborantů a podobných nepřátel...“

Čtěte také

Konec Velkého metaře. Jak dopis pro Slánského odstartoval největší politický proces v Československu

V tomto duchu začínala doznání všech čtrnácti obžalovaných v procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem kolem Rudolfa Slánského, který trval od 20. do 27. listopadu 1952.

Mezi politickými procesy ve východním bloku ten československý vyniká vysokým počtem trestů smrti. Ze čtrnácti obžalovaných bylo jedenáct popraveno a tři dostali doživotí (Artur London, Eugen Löbl a Vavro Hajdů).

Ti byli po několika letech zproštěni viny a na začátku 60. let rehabilitováni. O trestech pochopitelně nerozhodoval soud. Podle moskevských not výši trestu stanovil sekretariát Ústředního výboru komunistické strany. Jeho rozhodnutí stručně shrnul Klement Gottwald: „Dáme jedenáct špagátů a tři doživotí.“

Čtěte také

„Hovoří mrtvý člověk.“ Důvěra v proces se Slánským nebyla jednoznačná, míní historik

Po celých sedm dní trvání procesu mohli jeho průběh obyvatelé Československa sledovat prostřednictvím rozhlasu. Ovšem nešlo o skutečný přímý přenos. Rozhlas dění u soudu přenášel se čtvrthodinovým zpožděním. To pro případ, že by se některý z obžalovaných přestal držet naučené výpovědi.

Český rozhlas až donedávna záznam soudu ve svém archivu neměl. Teprve nedávno získal záznamy vysílání procesu z Knihovny Kongresu ve Washingtonu. Jde o monitoring vysílání Československého rozhlasu, který si pořizovala stanice Hlas Ameriky. Nahrávky proto nejsou příliš kvalitní, místy jsou téměř nesrozumitelné. 

I přes to jsou velmi cenným a působivým historickým pramenem. Poslechněte si je v první části Dokumentu Plus.

Gottwald a Slánský

Klement Gottwald a Rudolf Slánský, dva muži, kteří z KSČ vytvořili nositelku absolutní moci na přelomu 40. a 50. let. Pak nastal v jejich vztahu problém. Potkali se ve 20. letech, oba ve straně dělali nejprve novinářskou kariéru.

Čtěte také

Byla to láska na první pohled. Co prožívala Josefa Slánská poté, co jí popravili manžela?

Když se jejich mocenská skupina Karlínští kluci zmocnila na V. sjezdu v únoru 1929 vedení KSČ, zmizely i ty zbytky „sociáldemokratismu“, které si tam řada starších členů přinesla ze své původní strany. KSČ byla důsledně stalinizována a její generální tajemník Gottwald vyhrožoval představitelům demokratických stran v parlamentu.

V průběhu druhé republiky většina hlavních představitelů KSČ – včetně Gottwalda a Slánského – odjela do Sovětského svazu. Na konci 2. světové války patřila pak KSČ k nejvlivnějším politickým silám obnovujícího se československého státu. Na počátku roku 1945 se Gottwald stává předsedou KSČ a Slánský generálním tajemníkem.

Jako tandem postupovali i nadále, kdy v únoru 1948 získali pro KSČ absolutní moc ve státě. Pozvali do země sovětské poradce a rozjeli velké politické procesy. Dokonce ještě při přípravě velkého procesu s vrcholnými členy strany byli ti dříve zatčení obviňováni z toho, že chtěli odstranit soudruhy Gottwalda a Slánského.

Čtěte také

Rudolf Slánský vytvořil systém, který ho nakonec sám semlel, říká autor jeho monografie Chadima

Pak přišel nečekaný zlom. Slánský je těsně po monstrózní oslavě svých padesátin zbaven v září 1951 funkce generálního tajemníka a odsunut na bezvýznamný post náměstka předsedy vlády. V listopadu téhož roku je zatčen a po ročních výsleších – při kterých byl mučením zcela zlomen – postaven v listopadu 1952 před soud jako hlava vnitrostranického spiknutí.

Spolu s většinou svých „spoluspiklenců“ byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Gottwald svému letitému příteli a spolupracovníkovi nepomohl, ačkoliv o povaze procesu nemohl mít jakékoliv pochybnosti. Vztahu těchto dvou mužů se věnuje druhá část dnešního Dokumentu Plus.