Karel Hvížďala: Jiří Bartoška alias Barťák
Naposled jsem s Jiřím Bartoškou hovořil na přelomu roku, když jsme s Dášou Havlovou, rozenou Veškrnovou a jeho spolužačkou z JAMU, usoudili, že by právě on, jako starý kamarád Václava Havla, byl nejlepším jeho interpretem.
Byl to totiž právě on, kdo s Václavem Havlem spoluzakládal Občanské fórum a na manifestaci na Václavském náměstí 10. prosince 1989 oznámil jeho kandidaturu na prezidenta. Uvažovali jsme tehdy o nahrání Dálkového výslechu. Jiří mi už trochu smutným hlasem odvětil: „Rád bych, ale už na to nemám. Nezlob se.“
Čtěte také
Věděl jsem, že Jiří Bartoška již deset let bojuje s rakovinou mízních uzlin v mezihrudí, že podstoupil chemoterapii a že to většinou, alespoň na veřejnosti, snášel velice statečně. Když se to dozvěděl, bylo mu osmašedesát a říkal hrdinsky: „No a co, v tomhle věku už lidé umírají. Pokud člověk bere svou nemoc fatálně, je to podle mě obrovská výhoda, zbytečně nepropadne negativním myšlenkám, které mu v takové situaci spíš škodí. Uzdravení není jen otázka těla, ale i mozku.“
Takhle nějak to říkal každému na potkání a taky se podle toho choval. Snad rovnou z nemocnice po první chemoterapii odjel na natáčení komedie Teorie tygra s podtitulem: ženy si berou tygra, aby z něj udělaly králíka, kde hrál společně s Eliškou Balzerovou.
Respekt ke své identitě
A to je symbolické, protože právě ona a Jana Švandová se zasloužily o to, že se z Jiřího Bartošky stal herec. S Janou Švandovou, spolužačkou z pardubického gymnázia, si zašli v Brně, kde byl na vojně, na víno a ona se ho jen tak mezi řečí optala, co bude dělat. Bylo to za pražského jara v osmašedesátém roce a o práci, když ho nevzali na univerzitu, kde chtěl studovat kunsthistorii, prý ani nepřemýšlel: chtěl cestovat po světě.
Čtěte také
Jednoho dne mu ale přišla pozvánka k pohovoru na JAMU a tak zjistil, že Jana s Eliškou, tím že vyplnily přihlášku, rozhodly za něj. Vzal si z kasáren dva dny volno a zašel za Bolkem Polívkou, aby s ním secvičil pár monologů. U zkoušky uspěl.
Zásadně o sobě tvrdil, že je divadelním hercem a taky to potvrdil hned po škole v roli Jakuba v Kunderově hře Jakub a jeh pán. Filmem či televizí se jen živil. Říkával: „Když se ti představení jeden večer nepovede, máš šanci si druhý večer reputaci napravit.“ Film byl podle něho jen výstřel z brokovnice, který se už nemůže vzít zátky. Proto se, alespoň to o sobě tvrdil, na své filmy nikdy nedíval.
Přesto se v roce 1994 stal právě on prezidentem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. A i k této roli se dostal náhodou. Nabídl mu ji výtvarník Igor Ševčík, tehdy úředník ministerstva kultury, který ho oslovil, když měl být festival zrušen.
Čtěte také
Barťákovi, jak mu všichni říkali, se zrovna rozpadl soubor Divadla Na Zábradlí, kam přešel z Městských divadel pražských, kde byl po angažmá v Činoherním klubu v Ústí nad Labem a nabídka se mu hodila, do angažmá se mu nechtělo. Proto v roce 1993 založili nadaci, kterou posléze změnili na akciovou společnost, která během roku zaměstnává kolem dvaceti lidí a o festivalu 1300.
Za třicet let jeho ředitelování druhého nejstaršího filmového festivalu v Evropě, se v Karlových Varech objevila za pomoci Evy Zaoralové, Miloše Formana a Madeleine Albrightové řada hvězd, jako Mia Farrow, Robert Redford, Morgan Freeman, John Travolta, Jude Law nebo Leonardo DiCaprio.
V poslední době se z tvrdé přípravné práce festivalů již Jiří Bartoška stáhl a tvrdil novinářům: „Už většinou jen sedím a kouřím, ale přitom se cejtím, jako kdybych právě složil vagon uhlí. Bojím se, jak to se mnou dopadne.“
Připomínat jeho různé role nemá cenu, snad každý si nějakou pamatuje. Chtěl jsem jen ukázat, že brzy poté, co se stal hercem, získal respekt ke své identitě: z cesty nikdy moc neuhýbal. Z politiky se stáhl hned po listopadu 1989 a staral se o své děti a ženu archeoložku, která, když onemocněl, mu to oplatila, odešla z Akademie věd a starala se o něj. Zemřel poté, co se v březnu na předání filmových cen Český lev nakazil covidem, 8. května 2025, ve věku 78 let v Praze.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
