Marek Hudema: Island a EU
Islanďané odmítli v nedávném referendu Evropskou unii. Tak někteří interpretovali hlasování obyvatel Islandu, kteří zamítli obnovení přístupových rozhovorů s unií. Jenže na referendum se lze podívat i jinak. Islanďané nechtějí členství v unii, ale jsou ochotni podřizovat se evropským předpisům a raději než o nich rozhodovat si je nechají nadiktovat.
Čtěte také
Zní to divně. Zvláště když u lidí hlasujících proti obnovení rozhovorů s unií hrála na Islandu značnou roli otázka národní identity a suverenity. A to nejen v oblasti rybolovu. Šlo o to, že Island musí zůstat „svůj“. O emoci samostatnosti. Něco, co i u nás používají různí „patrioti“ bojující proti „Bruselu“. Zajímavé ovšem je, že málokdo z tábora odmítajícího jednání s unií byl na Islandu proti tomu, aby ostrov zůstal členem Evropského hospodářského prostoru.
Přitom členství v tomto prostoru znamená, že konkrétně Island přejímá zhruba 75 procent unijní legislativy. Bez toho, aby ji měl možnost jakkoliv ovlivnit. Prostě unijní státy mu pravidla – jde převážně o ekonomické regulace – nadiktují. Výměnou za to má Island přístup na jednotný evropský trh a členství v Schengenu. To, že Island je součástí Evropského hospodářského prostoru, bylo dokonce argumentem proti dalšímu jednání o plném členství v unii.
Je to paradox. Lidé, kteří jsou proti Evropské unii a kritizují často její předpisy, je raději budou poslouchat, pokud jim je nadiktuje někdo jiný. Zdá se jim to lepší, než o jejich znění rozhodovat. Možná proto, že je to pohodlnější a na veřejnosti se o unijních předpisech tolik nediskutuje. A třeba je to i recept na to, jak se vyrovnat s rostoucí silou antiunijních stran v mnoha evropských zemích a přitom těžit z výhod existence unie. Receptem je dodržovat většinu evropských předpisů a nechat o jejich znění rozhodovat ty, co jsou více proevropští – momentálně třeba Německo a pár dalších zemí. Naši národovci horující pro národní suverenitu by tomu třeba zatleskali.
Autor je komentátor serveru lidovky.cz.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
