Viktor Daněk: Islandské referendum o EU je prohrou pro místní vládu i pro unii
Při pohledu na kampaň před referendem se místy zdálo, že otázka možného připojení Islandu do unijního klubu stojí a padá s makrelami. Přesněji řečeno, zda je tamní rybáři budou moci nadále lovit a vyvážet podle svého, nebo se budou muset podřídit unijním kvótám. Ve skutečnosti však bylo v sázce mnohem více, a to pro obě strany.
Obnovení přístupových rozhovorů by vyslalo významný signál evropské jednoty a soudržnosti v době výrazného růstu geopolitického napětí v severním Atlantiku, ať už jde o ambice Číny, potažmo Ruska, které hledají nové námořní cesty, nebo o stále neukojené teritoriální choutky amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž se stále zcela nevzdal snu o získání kontroly nad sousedním Grónskem a nezůstává jen u něj. Island by tak dal jasně najevo, že se nenachází v menu zemí využitelných pro přeskupování geopolitického vlivu.
Čtěte také
V neposlední řadě by pak obnovený zájem Islandu o členství pomohl unijní politice rozšiřování. Dodal by jí impuls, ze kterého by těžily i další kandidátské země. Vzhledem k očekávatelnému rychlému postupu by nejspíš brzy potvrdil, že Unie stále zůstává rozšíření schopná, a to nejen východním směrem. Kdo ví, třeba by časem nezůstalo pouze u Islandu.
Voliči však rozhodli jinak. Evropská unie, která o sobě říká, že chce být geopolitickou unií, by si nyní měla poctivě zodpovědět otázku, proč možnost obnovení rozhovorů nebyla pro islandské voliče atraktivnější. Rozhodně bychom si přitom neměli vystačit s banální odpovědí, že za to mohou makrely. Ano, rybolov pro Island znamená důležitý sektor ekonomiky, na němž je závislá část obyvatelstva žijící mimo metropoli.
Nedostatek ochoty ke kompromisům
Nebyli to ale zdaleka jen rybáři, kteří hlasovali proti sbližování s pevninskou Evropou. Zastánci členství v EU na Islandu neuspěli především proto, že se jim nepodařilo dostatečně přesvědčit ani klíčové voliče, tedy obyvatele Reykjavíku a mladší generaci.
Čtěte také
Mimo jiné protože argumentaci místo politického významu nesmyslně zúžili na otázku ekonomických výhod, zejména možnosti následně přijmout euro, které je stabilnější než volatilní islandská koruna.
V jádru debaty se především ocitla otázka suverenity. Podle příznivců přistoupení by se vstupem do evropského klubu suverenita ostrova zvýšila. Island totiž je už nyní členem Evropského hospodářského prostoru a Schengenu, musí tedy přebírat množství evropské legislativy bez možnosti ji jakkoli ovlivnit. Vstupem do EU by se Island už nemusel slepě podřizovat, navíc by získal silný hlas na mezinárodním poli.
Podle odpůrců vstupu do EU by země o suverenitu naopak přišla, protože by se zvýšil počet oblastí, v níž by ostrov musel následovat unijní legislativu. Tu by sice mohl ovlivnit, ovšem hlasem jedné z nejmenších členských zemí.
Čtěte také
Ve vypjaté kampani před referendem zaznívaly nad to také klasické polopravdy a mýty o diktátu Bruselu a nikým nevolených byrokratech známé z rétoriky evropských euroskeptických partají nebo ze Spojeného království z dob tamního brexitového referenda.
Jaké ponaučení bychom si z toho měli vzít my uvnitř EU? Především, že Unie nejspíš není natolik atraktivní projekt, jak si sami někdy namlouváme. Svůj appeal má nepochybně pro chudší státy, které si od členství slibují zvýšení životní úrovně a garanci západních standardů. Podobně jako v případě Británie před brexitem se ani na Islandu však nepodařilo vysvětlit, že z členství dostatečně těží i bohatší státy, nejen ekonomicky, ale i politicky.
Za to si z části může Evropa sama. Část elit příliš dlouho mentálně žila z integračních úspěchů 80. a 90. let. Ty už však dávno nestačí. Hlavní chlouba EU, tedy jednotný trh, stále není dokončen, proti původním plánům nabral už více než třicetileté zpoždění. A i přes ránu, kterou Unii uštědřil brexit, EU dál sklouzává ke stylu, který kritikům integrace poskytuje snadnou munici.
Typicky tehdy, když vzniká legislativa, která sice jedny bariéry odstraňuje, jiné však současně nepochopitelně vytváří. A nemohou za to často ani tak mýtičtí bruselští byrokraté, jako spíše nedostatek politické ochoty ke kompromisům, který vede ke zdlouhavým vyjednáváním a suboptimálním řešením. Hlavním zdrojem politické vůle a legitimity přitom zůstávají členské státy. Řešení proto musíme začít hledat u sebe.
Autor je analytik Českého rozhlasu pro evropské záležitosti
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
