Jan Vávra: Kulaté výročí narození Václava Havla oslavujeme likvidací jeho knihovny
My Češi dokážeme být skutečně jedineční. Tak originální oslavu kulatého výročí narození jedné z nejvýznamnějších osobností našich moderních dějin si lze těžko v nějaké jiné civilizované zemi představit.
Jen pár týdnů před tím, než si připomeneme 90 let od narození Václava Havla, zmizelo jeho jméno z názvu instituce, která měla pečovat o jeho odkaz, podporovat výzkum a vzdělávání o jeho životě, hodnotách a době, rozvíjet občanskou společnosti a vytvářet platformu pro diskusi o svobodě a demokracii.
Čtěte také
Knihovna Václava Havla fungovala 20 let. V době, kdy třeba v Českém rozhlase můžete v rámci cyklu „Slyšet Havla“ poslouchat řadu nejrůznějších pořadů o Václavu Havlovi, kdy ve společnosti probíhá řada akcí jako je třeba výstava v Muzeu literatury připomínající jeho korespondenci z vězení, se Knihovna Václava Havla přejmenovala na „1. prezidentskou knihovnu“, což je název, který může vzbuzovat nejrůznější asociace, které s Václavem Havlem vůbec nesouvisejí.
Nejsmutnější je, že o odstranění jména Václava Havla z názvu instituce, která měla pečovat o jeho odkaz, se zasloužili ti, kterým Václav Havel věřil a kteří se k naplňování tohoto cíle veřejně hlásili a hlásí. Konec knihovny s jeho jménem je tak ukázkou české malosti, nedospělosti a pletichaření.
Neschopnost se dohodnout
Poslední dějství zápasu o kontrolu nad knihovnou nabízelo podívanou jako z nějaké Havlovy absurdní hry. Odehrával se přesný opak toho, co sám Václav Havel prosazoval.
Čtěte také
Vítězily čistě osobní zájmy, nikdo z hlavních aktérů nebyl schopen nadhledu a ochoty se domluvit ve prospěch hodnot, kterým měli všichni sloužit.
Asi nelze určit jednoho konkrétního viníka, jde o souběh několika podivných a často nepochopitelných rozhodnutí. Vysvětlení veřejnosti dluží samozřejmě Dagmar Havlová, která rozhodla, že knihovna již nesmí jméno – jak ona říká „jejího manžela“ – užívat, ale i ostatní zúčastnění mají dost másla na hlavě.
Doba, ve které žijeme, není rozhodně nakloněná hodnotám, které Václav Havel celý svůj život prosazoval. Západní civilizace a spolu s ní i česká společnost procházejí zmatečným obdobím, jehož nejvýraznějším projevem je krize liberální demokracie, která se musí bránit populismu a krajně pravicovému nacionalismu.
Čtěte také
Občanská společnost – pokud chce přežít – musí bránit svobodu a humanistické hodnoty demokracie. V takové chvíli je licitování s právy na používání jména jednoho z našich nejvýznamnějších bojovníků za svobodu a demokracii spíše politováníhodné.
Pokud bychom se vydali cestou žonglování s právy na používání slavných jmen, může brzy z nějakého podobně malicherného důvodu zmizet jméno Václava Havla i z názvu pražského letiště.
Václav Havel je posledním pokračovatelem filozofické interpretace našich dějin, která hledá smysl existence českého národa a jeho hodnotovou orientaci v humanismu a která vede od Palackého, Masaryka až k němu. Nejde o to, abychom tyto postavy nábožně uctívali, ale na druhou stranu mnoho osobností, na které bychom mohli být hrdí a které spoluvytvářejí naši národní identitu, nemáme. Tímto hašteřením tak zesměšňujeme nejen je, ale i sebe.
Neschopnost se dohodnout je bohužel trvalou bolestí české společnosti i české politiky. Nelze se pak divit, že mezi lidem vítězí volání po silných vůdcích a jednoduchých řešeních.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
