Karel Hvížďala: Fenomén Jiří Suchý

Čtěte také

iROZHLAS

Jiří Suchý pětadevadesátiletý. Své narozeniny slavit nechce, připomene je ale televize, kniha i nahrávky

Malé kotě se vysmálo dřevěnému ideologickému jazyku. „Osud je někdy filuta. Dělá jako že nic, a zatím jako že něco,“ napsal Jiří Suchý, a mě ta slova napadla, když jsem se minulý týden porozhlédl po hledišti při pořadu Extravagantní díkuvzdání Jiřímu Šlitrovi a v hledišti jsem kromě pamětníků zahlédl skupiny mladých lidí.

Filuta osud mi připomenul, že vyprázdněný, prolhaný a zlý jazyk dnešních politiků Suchého kotě a jeho poetika zase usvědčuje ze lži. Kdyby tomu tak nebylo, určitě by do Semaforu, který před sedmi lety slavil 60 let své existence, nevkročili.

Inspirace pro další

Poté, co Suchý jako kluk viděl filmy s Georgem Formbym a Voskovcem a Werichem, umínil si, že jednou bude komikem. Říkal si: „To musí být nádherný, být v centru takovýho dění… Dokázat lidi rozesmát.“ Měl ale štěstí, hrát si s jazykem ho bavilo od malička.

Čtěte také

Nasekal jsem toho hrozně moc. Je to tím, že jsem workoholik a neumím odpočívat, přiznává Jiří Suchý

To brzy potvrdil úspěch jeho textů: Blues pro tebe, této desky, kterou nazpíval Josef Zíma, se prodalo 160 tisíc výlisků. Následující píseň Včera neděle byla už překročila rekord: prodalo se jí 360 tisíc.

Dovoluji si říci, že právě kvůli jazyku se stal brzy i Semafor, který založili s Jiřím Šlitrem, centrem nového společenského pohybu: inspiroval i jiné obory. Na představeních se podílel i světoznámý choreograf Pavel Šmok, hrál tam Miroslav Horníček i Miloš Kopecký, divadlo navštěvoval Jan Werich, zaskočil si tam i Louis Armstrong či Arkadij Rajkin.

Na výstavách ve foyer divadla mohli diváci poprvé vidět fotografie Josefa Koudelky, obrazy Zdeňka Mlčocha, Jana Součka, Tomáše Bíma, Františka Skály či Vladimíra Komárka a plakáty jim dělala Suchého manželka Bělina i Milan Kopřiva.

Pilný Jiří Suchý

Suchý v 60. letech oživil jeviště zkamenělá ideologickým blábolem a nepatetickým, zcela uvolněným, nespoutaným výronem hravosti, frivolnosti, která překračovala všechny hranice tehdy totálně zideologizovaného veřejného prostoru.

Karel Hvížďala|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Zdá se, že takovou roli by mohl sehrát i dnes, kdy Jiří Suchý slaví na jevišti 95. narozeniny: a zřejmě právě tento zájem mladých je tím nejlepším dárkem k jeho narozeninám. Mladí poslouchají jeho písničky, jako my jsme v 50. letech hltali staré texty Voskovce a Wericha.

Z životopisu pilného Jiřího Suchého si lze vzít dnes dvě zásadní poučení: Člověk může dosáhnout jen toho, po čem opravdu touží. Prohra a neúspěch pro umělce musí být výzvou k ještě větší píli.

Autor je publicista