Apolena Rychlíková: Musíme si promluvit o obraně Česka. Jak vážně brát rétorický obrat premiéra, který už rok vládne s pátou kolonou?
Zprávy o tom, že se Evropa musí připravit na další eskalaci konfliktu ze strany Ruska, se množí. Bezpečnostní instituce napříč Evropou přitvrzují ve varováních. Dánská kontrarozvědka PET začátkem září oznámila, že sleduje konkrétní přípravy ruských sabotáží, především proti obrannému průmyslu a firmám zapojeným do pomoci Ukrajině. NATO upozorňuje na rostoucí počet ruských kybernetických útoků, sabotáží, žhářských útoků, narušení vzdušného prostoru a incidentů s drony.
Český NÚKIB označuje Rusko za největší přímou a dlouhodobou hrozbu pro kybernetickou bezpečnost Evropy a BIS letos popsala rozsáhlé ruské hybridní aktivity v Česku, včetně verbování lidí přes Telegram, kteří mohou být využiti k sabotážím. Riziko velkého vojenského konfliktu je podle strategických dokumentů nejvyšší od konce studené války.
Čtěte také
Rusko vyhrožuje a zkouší trpělivost států NATO. Česko nezůstává mimo Putinův radar: v zářijovém propagandistickém žebříčku „nepřátelských vlád“ ruského provládního deníku Vzgljad jsme skončili na děleném čtvrtém místě.
Vláda Andreje Babiše však od nástupu oslabovala některé struktury, které mají stát proti podobným hrozbám chránit. Zrušila Odbor strategické komunikace státu i funkci jeho koordinátora, aniž zrušení odboru projednala Bezpečnostní rada státu. Ministr vnitra Lubomír Metnar pak rozpustil Krizový informační tým, který zajišťoval komunikaci při povodních, blackoutu nebo bombových výhrůžkách školám.
Petr Macinka mezitím na ministerstvu zahraničí zrušil odbor strategické komunikace, rozdělil odbor, který měl na starosti sankce, kybernetický prostor a odolnost vůči hybridnímu působení, a zrušil i oddělení globálních rizik a odolnosti.
Čtěte také
Ministerstvo sice minulý týden zpřísnilo režim pro ruské diplomaty, kteří nově musí s jednodenním předstihem hlásit překročení českých hranic i účel a trasu cesty. Nezavedlo ale přísnější systém předchozího schvalování vstupu ruských diplomatů přijíždějících z jiných zemí, který Babiš sliboval a který podle Seznam Zpráv požadovaly české bezpečnostní složky kvůli riziku špionážních, hybridních a destabilizačních operací.
Částečná změna slovníku
A činila se také SPD. Ministr obrany Jaromír Zůna za SPD ještě v červnu tvrdil, že jeho straně dvě procenta HDP na obranu stačí. O měsíc později počítal s tím, že se Česko bude do roku 2029 držet jen těsně nad touto hranicí, přestože alianční závazek předpokládá růst obranných výdajů na 3,5 procenta HDP do roku 2035.
Čtěte také
Část vládních politiků SPD a jejích spojenců navíc klidně dál poskytuje rozhovory serveru NeČT24, který BIS označila za „jednoznačně a prokazatelně pokračovatele Sputniku“ a dlouhodobý nástroj ruské propagandy.
V posledních týdnech se ale zdá, že vyhrocenou situaci začal brát vážně premiér Andrej Babiš a částečně mění slovník. Ještě na jaře relativizoval potřebu vyšších výdajů na obranu a jeho vláda letos podle NATO nedosáhne ani dvou procent HDP. V červenci Babiš na summitu NATO slíbil, že příští rok Česko dvě procenta splní, a nyní mluví ostřeji o ruské hrozbě a potřebě evropské obrany.
Jde ale Babišův obrat brát vážně ve chvíli, kdy jeho vláda spolupracuje s politiky, kteří roky stavěli svůj volební úspěch na zlehčování bezpečnostních hrozeb, přebírání ruských narativů a po vstupu do vlády začali rušit nebo oslabovat instituce, které mají stát proti těmto hrozbám chránit?
Jestli chce premiér skutečně řešit, jak ochránit Česko v případném evropském nebo světovém konfliktu, začít by měl u svých koaličních kolegů. Je potřeba to pojmenovat jasně: lidé, kteří se podíleli na destabilizaci státu, do vlády nepatří. A jestli tam zůstanou, zůstane i míra bezpečnostního ohrožení, kterou v takto kritické době rozhodně nepotřebujeme.
Autorka je šéfredaktorka mediální platformy Page Not Found
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
