Mikuláš Kroupa

Němci chtěli slyšet především jména hlavních organizátorů studentského života. Ti, které nacisté označili za podezřelé, skončili v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Stačí jeho první věta, aby vám přejel mráz po zádech. „Narodil jsem se 5. června 1934 v Lidicích,“ začíná vyprávět svůj příběh pro Paměť národa Václav Hanf.

Celý život se děti sudetských Němců, které v Československu zůstaly, vyrovnávají s fašistickou nálepkou. Takovou zkušenost má i Marianna Tomašovská, rozená Rathnerová.

Generál Procházka zemřel v 93 letech v době covidu. Býval to vysoký, štíhlý, do stáří svalnatý muž s neobyčejně znělým hlasem. V mládí zvažoval kariéru operního pěvce.

„Říkal jsem mu: ‚Tati, kamarádi odcházejí, můžu ti nějak pomoct? Chceš jít pryč?‘ A on mi odpověděl: ‚Ne, Milane, nechci jít pryč, zůstanu tady‘,“ vzpomínal Milan Píka.

Komunistický režim si během normalizace vychovával generaci svazáků a pionýrů, kteří se měli stát poslušnými inženýry v národních strojírenských a hutních podnicích...

Věznice Mírov – tábor nucených prací, kam zavírali i piloty RAF. Ti se po roce 1989 domluvili, že nenechají, aby sadistickému dozorci Kohlíčkovi vše prošlo. Jak to dopadlo?

Třiadevadesátiletý Otto Šimko chodí třikrát do týdne plavat. Na procházky ho doprovází jeho mladší přítelkyně. Často navštěvují divadlo.

Hrdinové, kteří bojovali za svobodu Československa v Británii, byli 13. srpna 1945 konečně doma. Nadšeně je vítaly tisíce lidí. O tři roky později byli označeni za zrádce.

Jan Horal nosíval modrou leteckou uniformu válečného veterána. Tvrdil, že prožil 2. světovou válku jako stíhač RAF.