„No ty krávo! Ty seš bejk!“ obdivovala ve vězení pražská galerka evangelického faráře, který podepsal Chartu 77 (2. díl)
Evangelický farář Miloš Rejchrt míval u veksláků, zlodějíčků, násilníků a jiných vejlupků z pražského podsvětí pověst ostrého chlapíka, „co si dělá z fízlů dobrý den“. S farářem se znali z cel předběžného zadržení, kam estébáci mluvčího Charty 77 často zavírali na 48 hodin za pobuřování, podobně jako pasáky a prostitutky.
Čím si tedy spíše plachý, skromný a filozoficky vzdělaný farář takovou pověst v galerce získal? Přinášíme druhý díl Příběhů 20. století o faráři Miloši Rejchrtovi.
Vyprávění Miloše Rejchrta vychází ve dvou dílech Příběhů 20. století. První díl nalezete zde. Tento druhý díl pojednává o všemožných metodách StB, kterými se snažili faráře zlomit. Marně.
Faráře Miloše Rejchrta, v letech 1974–1989 povoláním topiče, estébáci zatkli na svatého Josefa 19. března 1980 na bytovém semináři u přírodovědce, ekologa, disidenta a někdejšího politického vězně Ivana Dejmala, budoucího ministra životního prostředí. Na semináři přednášel profesor Radim Palouš fenomenologické téma o smyslu smyslu.
Čtěte také
Uprostřed filozofování se zvenku ozvaly policejní houkačky, kvílení brzd, dusot jako z akčního filmu. Zkoprnělé přítomné, převážně mladé disidenty, ještě víc poděsila spisovatelka, chartistka Zdena Tominová, která se podívala z okna a přítomným suše sdělila: „A jsou jich mraky!“ popisuje s anekdotickým dramatem v hlase Miloš Rejchrt.
Do obývacího pokoje, kde mladí lidé seděli kolem stolu, vtrhlo komando. Policisté přítomné perlustrovali, mnozí byli zatčeni a odvedeni do přistavených policejních aut, včetně mluvčího Charty 77 Miloše Rejchrta a 22leté Terezy Boučkové, dcery slavného dramatika, disidenta a chartisty Pavla Kohouta:
„Byla jsem jediná holka, kterou tu zatkli. A zatýkali mě takhle poprvé. Byla jsem opravdu hrozně vyděšená. Hledala jsem své boty a najednou ke mně přistoupil neznámý muž, jak se ukázalo, byl to Miloš Rejchrt, a povídá, protože zaslechl mé příjmení Kohoutová: ‚Jé, vy jste Kohoutová!? A já vás tak strašně rád poznávám…' a podal mi ruku.“
„To mi strašně moc pomohlo v té chvíli, kdy jsem byla vystrašená, nevěděla jsem, co mě čeká. A on byl klidný, a to bylo úžasný, úžasný začátek toho zatčení,“ s vděčností vzpomíná na Miloše Rejchrta spisovatelka Tereza Boučková, kterou tenkrát odvezli spolu s dalšími disidenty do Bartolomějské na celu předběžného zadržení (CPZ).
Estébáci ječeli na spisovatelku
Než mladičkou dívku oddělili od ostatních zadržených mužů, čekali všichni dlouho do noci v přijímací policejní hale. Tereza Boučková si v hale „ustlala“ na židlích, které srazila k sobě.
A pak agresivním policistům vzdorovala: „Na Terezku tam ječeli, že tady není žádná noclehárna! Tereza jim na to odvětila: ‚No, já klidně můžu jít spát domů.' Tak to se mi líbilo. Byl jsem v dobré společnosti,“ popisuje farář Rejchrt.
Tereza Boučková si tuto scénu již nepamatuje, ale potvrzuje, že bývala drzá ve chvílích, kdy cítila nespravedlnost: „To byla moje obrana proti strachu a nervozitě. A taky ze mě tímto vylétávala vlastně nenávist k těm lidem. Přišlo mi to tak strašně nespravedlivé a nefér, že tato moc útočí, ničí, vydírá strachem lidi, kteří vůbec nic neudělali,“ vysvětluje Tereza Boučková, která první den a noc prožila sama opuštěná na izolované cele.
Druhou noc k ní přidali zadrženou prostitutku, obviněnou ze stejného paragrafu „pobuřování“, která se velmi podivovala jejímu batikovanému oblečení ve stylu hippie, protože nechtěla věřit, že tu sedí za něco jiného než za „šlapání“.
Zeptal se a stal se hrdinou
Ve vedlejší cele k zadrženým disidentům přibyli pražští podvodníci, různí taxikáři, zlodějíčci, pasáci a veksláci. Brzo ráno přítomné probudilo rachocení klíčů v zámku a bachař výkřikem: „Rejchrt, na votisky!“ Disidenta odvedl z cely s nasazenými pouty a vedl ho dlouhými chodbami, na jejichž stěnách visely portréty sovětského vraha a sadisty, zakladatele sovětské tajné policie Dzeržinského.
Ve fotografické a daktyloskopické kanceláři se nacházel estébácký technik v bílém plášti. Rejchrt na něj vlídně promluvil: „A heleďte se, jako proč? Jako musí to bejt?“ A technik povídá: ‚No, no nemusí. Můžete to odmítnout. Tady mi to podepište, jestli chcete, že to odmítáte, jo?' Tak jsem to podepsal a bachař mě vzal zpátky na celu,“ popisuje farář Rejchrt chvíli, kdy si získal respekt pražského podsvětí.
Přítomní zadržení se ho překvapeně vyptávali: „Ty už seš jako zpátky?!“ „No, já jsem jim to odmítl.“ „No, nekecej! No, ty seš bejk! Ty jsi jim to fakt odmítl?! No ty krávo! To seš teda…“ směje se farář Rejchrt a dodává, jak snadno se člověk v očích druhých stane hrdinou, že se jenom prostě technika v bílém plášti slušně zeptá…
Bolestivé vzpomínky se vypráví s humorem
Skutečné hrdinství evangelického faráře Miloše Rejchrta však spočívá v čemsi daleko odvážnějším než jen v odmítnutí otisků a fotografování na policii. Státní bezpečnost ho léta lámala ke spolupráci, vydírala, marně nabízela vysoké úplatky, tvářila se, že zařídí různé výhody pro něj i pro rodinu, nebo naopak, že mu zcela nemilosrdně zničí život.
Miloš Rejchrt sice vypráví o Státní bezpečnosti s humorem, podtrhuje však, že jde o stylizaci podobnou té, jakou známe například z filmu Černí baroni:
„Asi je to obrana. Protože ty vzpomínky ve skutečnosti nejsou milé. Vzpomínáte na něco, co bylo hnusné, čeho se člověk bál. Byl vyklepaný, cítil až takové psychosomatické potíže kolem žaludku. Nemám rád zvonek. Když někdo zazvoní, připomene mi to, že to mohli být oni, a tenkrát to občas oni opravdu byli,“ vysvětluje Miloš Rejchrt.
Názory nepřináší poznání a pravdu
Evangelický farář Miloš Rejchrt v Příbězích 20. století vyjadřuje vážné obavy o dnešní dobu: „Přemýšlení se vytrácí. A nastupují všelijaké náhražky, například názory. My už nemáme myšlenky, ale máme názory. A ty si vyměňujeme.“
„A pak máme někdy mínění, ale to není myšlení. To si lidé pletou. Domníváme se, že svoboda slova slouží k tomu, aby nám to dělalo dobře, že i my se můžeme vyjádřit. Ale svoboda slova tu přece je proto, abychom došli k nějaké pravdě, k poznání, k něčemu, co zatím nemáme, ale co je před námi,“ říká Miloš Rejchrt, který 17. listopadu 2026 obdrží v Národním divadle v přímém přenosu Českého rozhlasu a České televize Cenu Paměti národa.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
