Petr Holub

Přišly těžké časy, o to důležitější roli bude v ekonomice hrát optimismus. „Pokud země vyhraje Velkou cenu Eurovize, může se to odrazit na výsledcích na akciovém trhu.“

Potřebujeme zdravotnictví na nejvyšší světové úrovni a zároveň dostupné každému. Na tom se shodnou všichni. Zároveň každý tuší, že se tento ideál nikdy nepodaří naplnit.

Zatím se zdá, že Fialův kabinet hodlá ctít pravidla státních financí. Přesto se tváří, že chce rozhazovat, že také on – jako dřív Babiš – na nějakou tu stomiliardu nekouká.

V posledních třech letech koruna čtyřikrát prudce oslabila. Nejdřív kvůli pandemii v únoru a pak na podzim, potřetí po ruském útoku na Ukrajinu. A po čtvrté kvůli Michlovi.

Lidé nakupují stejné věci jako dříve, jako kdyby žádné zdražování nebylo. To si ovšem obchodníci přeloží, že lidé mají z čeho brát, a budou zvedat ceny i nadále.

Zákon obsahuje jedinou větu, přesto o něm sněmovna jednala jednadvacet a půl hodiny. Je pravda, že poslanecké kluby požádaly o přestávky v celkové délce šest a půl hodiny.

Experiment spojovaný s Andrejem Babišem (ANO) ztroskotal a po osmi letech jde jen o to, aby parlament zrušil odpovídající zákon. Tím také nastal čas na konečnou bilanci.

Nejde o tragédii, jenom připomínku, že žijeme v opravdu obskurních časech. Nikdo si ještě před pár týdny nemyslel, že se domácnosti a podniky stanou rukojmím Kremlu.

Na jedné straně tedy lze chápat, že se průměrný český občan a spotřebitel děsí nejbližších dnů a měsíců. Podnikatelé však hledí do budoucnosti s uměřeným optimismem.

Nejlacinější potraviny bývají v zemích, které mají silný zemědělský sektor a populaci s nízkou úrovní příjmů. V Česku jsou však klíčovým důvodem poměry v maloobchodu.