Petr Holub: Premiéra u pumpy viděti aneb Pro a proti regulaci cen pohonných hmot
Stejně jako pro každého motoristu, který jezdí na diesel, nastaly i pro mě zlé časy, letos už podruhé. Podobně jako v dubnu, také během září člověk jen s obtížemi hledá čerpací stanici, kde by nemusel za litr motorové nafty platit přes padesát korun. Od 1. října ale bude všechno jinak. Brzdím u libovolné stanice, zastavuji u stojanu a hned se s hadicí objevuje Andrej Babiš (ANO), který nabízí naftu v ceně pod pětačtyřicet korun.
Čtěte také
To není sen zoufalého řidiče, mikropříběh ve zkratce shrnuje, co se odehrává v tuzemském maloobchodě s pohonnými hmotami. Těžko mohlo poslední zdražení benzínu, a zvláště nafty, dopadnout jinak než vládní intervencí, když v pondělí, stejného dne jako Babišův kabinet, zasáhla proti vysokým cenám také vláda německého kancléře Friedricha Merze.
Nemluvě o tom, že 9.–10. října proběhnou v Česku komunální volby a premiér by v případě špatného výsledku hnutí ANO jen těžko vysvětloval, proč proti benzínové drahotě nezasáhl.
Proto vláda dočasně sníží spotřební daň z motorové nafty a každý den bude vyhlašovat maximální cenu, za jakou se smí u čerpacích stanic nafta a benzín prodávat. Zažili jsme to už na jaře.
Argumenty pro i proti
Samozřejmě se najdou ekonomické důvody, kterými lze vládní opatření podpořit i zpochybnit. Cenový strop u benzínu a motorové nafty může posloužit jako přehrada proti inflaci. Firmy v zemědělství, průmyslu ani v maloobchodě totiž nemohou využít drahé pohonné hmoty jako argument pro vlastní zdražování.
Čtěte také
Zároveň ani spotřebitelé nepropadnou panice, která by mohla vést třeba k tomu, že úplně přestanou jezdit autem a omezí spotřebu.
Také proti regulaci existuje standardní argument, proč by si premiér ani jeho ministři neměli hrát na pumpaře od zlaté podkovy a se soucitem sobě vlastním nedoplácet cenu benzínu ze státního.
Pokud někdo sdílí ideál pečovatelského státu, který má za úkol dotovat spotřebu i těch nejbohatších domácností, pak by si měl připomenout období socialistického Československa, kdy jsme se k takovému ideálu dostali nejblíže. Hlavní potíž byla v tom, že systém, ve kterém stát určuje ceny, není příliš efektivní.
Vládní intervenci zaplatíme
Ceny benzínu a pohonných hmot rostou, protože na trhu vládne nedostatek, ať už jde o dodávky ropy nebo kapacity na výrobu pohonných směsí. Zvýšením cen spotřeba klesá a v důsledku se ceny dostanou na nějakou rovnovážnou úroveň.
Pokud ovšem stát dotuje ceny nedostatkového zboží, spotřeba se zvýší, nedostatek prohloubí a neregulované ceny na velkoobchodní úrovni vyrostou ještě víc.
Při minulých intervencích do ceny pohonných hmot jsme to zažili. Díky snížení daní a cenové regulaci nafta i benzin zlevnily, když se však regulace uvolnily, vyskočily ceny výše, než kdyby stát nezasáhl. Nebylo to jenom tím, že si rafinérie a prodejci vybrali odloženou marži, automobilisté ještě museli zaplatit regulační náklady, tedy přirážku za deformovaný cenový vývoj.
Kdo tedy uvidí u benzínového čerpadla premiéra s hadicí, ten se může na jedné straně uklidnit, že nebude za plnou nádrž platit úplně horentní sumu. Na druhé straně musí počítat s tím, že za vládní intervenci v maloobchodě zaplatí v delší perspektivě ještě vyšší přirážku.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

