Petr Holub: Osudová otázka. Kdy skončí krize?
„Kdyby moratorium vyčerpalo byť i jednu banku tak, že se na konci u jejích přepážek začnou tvořit fronty a lidi budou v panice vybírat vklady, může se to rychle přenést na celý bankovní sektor.“
Katastrofickým obrazem se snažili představitelé České bankovní asociace odradit ministryni financí Alenu Schillerovou (za ANO), která žádá moratorium na splátky všech tuzemských úvěrů.
Čtěte také
Spor finančních ústavů s vládou může posloužit jako příklad, že krize vyvolaná koronavirem způsobí ztráty a že těmto ztrátám nejde zabránit. V základě je jednoduchá úvaha. Výkon ekonomiky překračuje ročně pět bilionů korun a přinejmenším jednou za rok se v zemi otočí 12 bilionů.
Proti tomu obsahují veřejné rozpočty dva biliony, tedy příliš malou částku, než aby mohla významný výpadek srovnat. Tím spíše, že většina peněz už je rozdělena předem, když například polovinu tvoří sociální a zdravotnické výdaje.
Výpadek produkce, a tím i přidané hodnoty se každý týden povážlivě zvětšuje. Střelci od boku, tedy bankovní analytici, odhadují, že se ekonomický výkon sníží proti loňsku spíše o 10 než 5 %. Ovšem i střízlivá úvaha, která mapuje ztráty odvětví, ukazuje, že každý týden znamená pro konečnou bilanci roku 2020 pokles nejméně o procento.
Aby lidé věděli, na čem jsou
Potrvá krizový stav čtyři týdny, jak vláda rozhodla, anebo osm týdnů, jak doporučuje premiér? Případně může být delší, to ještě nikdo nevyloučil. Výpadek půl bilionu je střízlivým odhadem a tyto peníze budou chybět konkrétním lidem či institucím.
Čtěte také
Proto se v zásadě hraje o to, kdo sekyru v této hospodě zatáhne. Vláda teď žádá, aby ji dočasně pokryly banky. Sama se k injekcím zatím nechystá, když úvěry pro podnikatele hodlá garantovat z evropských zdrojů. Kontrolní otázka zní, co tomu řeknou podnikatelé z Prahy, kteří nemají podle definice bohatých a chudých regionů k takové podpoře přístup. Zřejmě také budou patřit k poraženým.
Velké firmy s mnoha zaměstnanci mohou být zachráněny opatřením zvaným kurzarbeit, o jehož podmínkách se stále jedná, ovšem ještě zbývají malé firmy. Třeba i dosáhnou na úvěry, jenže ani jejich provozovatelé nemohou vědět, z čeho se jim později, až vyprší trpělivost finančníků i státní garance, podaří půjčky navýšené o úroky splatit.
Těžko říci, kdo zaplatí náhrady agenturním pracovníkům, jestli pomoc ve výši minimální mzdy udrží stovky tisíc živností. Děsit se mohou střadatelé ohrožených bank, a tak by se dalo pokračovat. Nejbližší týdny budou vyplněny počítáním ztrát a těžko přitom hledat jinou motivaci.
Proto je třeba žádat po vládě jedno. Měla by co nejdříve vyhlásit, kdy skončí nouzový stav a omezení s ním spojená, aby lidé věděli, na čem jsou. Každý se může a musí připravit na pohromu. Pokud však nikdo neví, jak velká pohroma bude, pak jde o nesplnitelný úkol.
Autor je komentátor serveru Echo24
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
