Petr Šabata: Nejde jen o odškodnění, vláda přichází o důvěru podnikatelů
Není úplně zásadní, jestli vláda bude posílat živnostníkům 15, nebo 20 tisíc měsíčně, jestli bude kurzarbeit trvat rok anebo dva a jak dlouho bude stát poskytovat firmám bezúročné půjčky.
Tedy jaké budou detaily všech ekonomických opatření, která kabinet přijal a teď v nich bude pokračovat.
Naprosto klíčové je, aby firmy, podnikatelé i živnostníci věděli, že se mohou na stát v krizových časech naprosto spolehnout. Že je nenechá ve štychu a pomůže jim, aby přežili situaci vyvolanou ničivou pandemií a následnými zákazy vyhlášenými vládou.
Začátek vypadal rozumně: rychlá podpora mířila správně na udržení pracovních míst, kabinet odložil splatnost daní a pojištění, rozšířil ošetřovné, zpřístupnil firmám hotovost, odpustil část odvodů, pamatoval i na OSVČ a na exportéry.
Jistě, něco mohlo přijít o pár dní dříve, měl zaznít razantněji formulovaný závazek, že peníze nebudou problém, a také první představa o dlouhodobějším programu. Ale v časovém tlaku a v neznámé situaci odvedli ministři dobrou práci.
Klíčová jistota se hroutí
Pak se stala naprosto neuvěřitelná věc. Vláda zničehonic změnila právní základ všech krizových kroků: namísto krizové legislativy se opřela o zákon o ochraně veřejného zdraví, který nemluví o odškodnění za ušlý zisk. Pokradmu, bez upozornění a věrohodného vysvětlení.
Ale i tak začalo rychle vyplouvat na hladinu, o co tady vlastně jde – stát se chce vyhnout proplácení škod vzniklých v důsledku krizových opatření. Většina právníků se přitom shodla, že nárok na náhradu včetně části ušlého zisku existuje.
Podnikatelé, firmy i živnostníci se zděsili. Zavřené obchody a výroba, příjmy na nule, většina výdajů běží dál, krach není už jen slovo z učebnic ekonomie. A v této situaci stát zaplatí nanejvýš rozbitou výlohu jako při povodních? Nikoli aspoň část reálné ztráty způsobené krizovými zásahy vlády?
Šéf odborů Josef Středula jednání vlády komentoval slovy: „Z mého úhlu pohledu se to srovnává pouze s chováním šmejdů.“
Ne, tohle se opravdu nemělo stát.
Věcně lze vládu i pochopit. Krizová legislativa je v Česku formulovaná velmi široce a stát opravdu nemůže nahradit všechny škody, které vzniknou při obraně proti pandemii koronaviru. Měla na to ale pamatovat na začátku a legislativci jí měli poradit, jak má vyhlásit nouzový stav a jak dělat další krizové zákazy a příkazy.
Ale to ještě nebyla fatální chyba. Tou byl záludný způsob, jakým změnu provedla. Ještě jednou Josef Středula: „Považuju to za fatální přešlap. Myslím, že se to nemělo vůbec nikdy stát. Podnikatelé, živnostníci byli připraveni na to, že ponesou významný díl problémů sami. Po tomto si říkají: Proč?“
Opakujeme – v této chvíli je pro byznys klíčová jistota, že ho stát nenechá na holičkách. A ta se právě hroutí.
Vláda měla férově přiznat situaci, vysvětlit, co je a co není možné, dát základní záruky, pokud jde o náhrady škody. Jednat na rovinu, tomu byznys rozumí.
Část podnikatelů se teď bude jistě se státem o škody soudit. I oni mají zákonnou povinnost chovat se s péčí řádného hospodáře.
V nedávném projevu premiér Andrej Babiš řekl: „Epidemii koronaviru společně zastavíme, jen když si budeme důvěřovat.“ Přesně tak. Proto by měla vláda v této zpackané záležitosti s náhradou škod zatáhnout za záchrannou brzdu.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
