Klára Vlasáková: Falešná dilemata koronaviru

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Restaurace v obchodních centrech s rozlohou nad pět tisíc metrů čtverečních se musely z nařízení vlády uzavřít

Hledám práci. Teďka vyjdu tak jeden dva měsíce – pak se uvidí. Budu rád za jakoukoli nabídku… Podobné prosby se v poslední době množí.

Nejen některým firmám, ale i konkrétním jednotlivcům vypadly příjmy, a lidé se tak snaží překlenout současnou krizi, jak to jen jde.

To, že s sebou opatření proti šíření koronaviru přinášejí také enormní zásahy do ekonomiky, je zřejmé už od prvních dnů. Ekonomický propad však některé inspiruje k tomu, aby si pokládali otázku, zda jsou rizika spojená s virem skutečně tak významná, aby podobná omezení ospravedlňovala.

Přesně to učinili i bývalí čelní představitelé České národní banky Mojmír Hampl a Zdeněk Tůma v textu pro Hospodářské noviny. Dotýkají se zde toho, co nás zajímá všechny: Co udělají současné restrikce s českým hospodářstvím? Co všechno to ovlivní?

Jenže Hampl a Tůma staví ve svém textu falešné dilema – zdraví versus ekonomika: „V zájmu ochrany života ekonomika mezitím zemře,“ píšou. Přitom se jedná o volbu, kterou nejenže nemusíme, ale ani bychom neměli řešit. Skutečně je nutné si vybírat mezi obnovením ekonomického chodu a lidskými životy?

Metaforika války

Neměli bychom přistupovat k současné situaci spíš s tím, že po ochranných opatřeních bude na čase, aby stát pomohl ekonomiku zase rozeběhnout, a především pomohl těm nejpotřebnějším? Pokud bychom si totiž vybrali ekonomiku, znamenalo by to, že na životech nejohroženější skupiny, tedy seniorů, vlastně nezáleží.

Spíš než volit mezi ekonomikou a lidskými životy je přece důležitější vědět, proč příliš nefunguje sociální podpora těch, kteří to potřebují – a co už dnes udělat pro to, aby se tato záchranná síť maximálně zpevnila na dobu, až největší riziko šíření viru opadne.

Podobně falešné dilema je hádat se, jestli jde o „čínský virus“, nebo ne. Viry nemají národnosti, neútočí z jedné země na druhou, hnány jakousi nadpřirozenou touhou zničit západní ekonomiku. Metat nenávistné komentáře na Čínu kvůli viru je zbytečné, ale to, jak s celou situací naložila, si bližší kritický pohled rozhodně zaslouží.

Nicméně jestli něco koronavirus ukázal, tak že trochu obnošené spojení „všechno souvisí se vším“ skutečně funguje. Žijeme v propojeném světě, kde je třeba se při podobných ohroženích semknout a postupovat společně a s ohledem jeden na druhého. Což je dobré mít na paměti ve vztahu k planetě i potom, co počty nakažených začnou klesat.

Není nutné se rozhodovat ani v tom, jestli platí, že „jsme ve válce“, nebo zda současná situace znamená hlavně to, že si člověk prostě pár týdnů posedí doma. Metaforika „války“ může znít přehnaně, nicméně o nouzový stav se jedná.

Zároveň je nutné mít na mysli, že právě zaštiťování se podobně velkolepými spojeními může vést k tomu, že přehlédneme opatření, která výrazně posílí vybrané složky a případný dohled nad jednotlivci (jak dokládá například vládní schválení zákona o vojenském zpravodajství, který může ve jménu kybernetické ochrany státu podle důvodové zprávy omezovat základní lidská práva a svobody, zejména právo na soukromí, informační sebeurčení a ochranu osobních údajů – pokud je to „objektivně nezbytné“, což je velmi široká formulace).

Současný je stav vysoce stresový, výjimečný a plný otazníků. Přesto je dobré si i v tomto čase udržet kritický odstup od zavádějících dilemat, která už takhle napjatou situaci jen zbytečně dál vyostřují.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka