Alexandr Mitrofanov: Rusko uhání zpět ke Stalinovi
Spisovatel Alexandr Prochanov vypadá na první pohled jako trochu legrační 86letý muž s obrovským břichem a výrazem patnáctileté slečny, která sní o svém idolu. Jenomže jeho idolem je ruská Pátá říše a věk není překážkou, aby stále pokračoval v aktivitách jednoho z nejvýraznějších ruských nacionalistů.
Čtěte také
Jeho nedávný výtvor má název Dokud není pozdě a začíná touto pasáží: „Ruské jaderné zbraně jsou zárukou zachování ruského státu v případě, že se na něj vrhne vojenská síla protivníků schopná Rusko spálit na uhel. Jaderný, superozbrojený Sovětský svaz byl zničen bez jediného náboje, bez jediné kulky a sovětská jaderná triáda stát nezachránila. Nepřítel použil organizační zbraně, vytvořil uvnitř sovětské společnosti zóny západního vlivu v ekonomice, v kultuře, v diplomacii, v rozvědce a nakonec i v nejvyšším politickém vedení. Právě ono zničilo zemi, která mu naivně svěřila moc.“
Čtěte také
Prochanov líčí rejdy nepřátel a pokračuje: „Ruský lid pociťuje svůj úpadek, trpí, má bolesti. A aby to umírání bylo bezbolestné, je tu showbyznys – toto opium pro lid, v němž spousta sladkobolných zpěváků zpívá psychedelické písně v nádherné angličtině. Kouzelníci showbyznysu omamují lidi nesčetnými podívanými, produkují seriály o maniacích, a vy po zhlédnutí těchto seriálů najednou vidíte Rusko jako zemi maniaků, nikoli zemi snílků a zemi hrdinů, jak se zpívalo v ódách doby Stalinovy.“
A nakonec je tady i závěr: „Rusko se vzbouřilo proti jhu, které na něj padlo v roce 1991. Rusko vede vítězné akce na Ukrajině a v Kurské oblasti. Rusko čistí své řady od zrádců a rusofobů. ... Rusko usiluje o obnovení ruské identity namísto liberálního prozápadního světonázoru. Ruský stát, odolávající obludnému tlaku dějin, prohlásí zachování ruského národa za svůj nejvyšší úkol, za svůj národní, historický a božský cíl.“
Je to jen zlý blouznivec?
Umím si představit čtenáře či posluchače, kteří v reakci na to všechno jen řeknou: „Dědek blouzní, proč si ho vůbec všímáte…“
Čtěte také
Souhlasím, jeden bláznivý dědek za pozornost nestojí. A také není Prochanov rozhodně tím hlasem, který berou na vědomí jako poradní při tvorbě své politiky kremelské špičky. A přesto vyjadřuje právě tento zlý blouznivec současný ruský trend lépe než kdokoli jiný.
Během uplynulých deseti let v Rusku bylo odhaleno 110 nových Stalinových pomníků. Nejnovější socha se vztyčí v nejbližších týdnech ve Vologdě a tyran tolik milovaný v Rusku bude stát v nadživotní velikosti. Není divu.
Vždyť místní gubernátor Georgij Filimonov vítá návštěvníky své kanceláře obrazem, na němž mu tiskne ruku právě Stalin. To je sice jen gubernátorův vlhký sen, ale v současném Rusku nepřekvapí.
A v Moskvě úřady právě uzavřely na dobu neurčitou Muzeum gulagu. Prý nebyly spokojeny s protipožárními opatřeními. Ale uznejte, mít dnes v ruském hlavním městě Muzeum gulagu je jaksi žinantní. Vousatý vůdce by se mohl rozhněvat.
Autor je komentátor serveru novinky.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
