David Klimeš: Republika nerůstu

Jednou za čas vyhřezne v české veřejné debatě hádka o takzvaný nerůst, tedy ideologii umenšení výroby, což by mělo přinést více rovnosti a kvality života. Proponenti této vize se střetnou s většinovým odmítnutím, hádka je to přitom zbytečná, vždyť Česko již příkladně plní ideologii nerůstu.

Čtěte také

Přešlapování na místě trvá už dlouho. Je potřeba, aby se Česko pohnulo dopředu, věří ekonom Rod

Po sérii krizí, které nás uvrhly do opakovaných recesí, Česko v prvním roce bez jakékoliv rozsáhlé krizové situace, tedy v roce 2024, vyroste dle odhadů analytiků zhruba jen o 1 procento HDP. To je po tolika letech strádání, poklesu reálných mezd a masivního vypaření úspor prostřednictvím inflace, zcela nedostatečné tempo.

Nezdá se však, že by Česko ovládli proponenti nerůstu a jednalo se o cílenou hospodářskou politiku. Spíš to vypadá, že oč více si v posledních letech slibujeme závratný růst HDP, tím více se to nedaří. A to je nebezpečná situace.

Koukáme Polákům na záda

Pojďme se podívat na odhady, jak v roce 2024 skončí některé evropské ekonomiky. Zatímco Česko letos povyskočí jen o 1 procento HDP, sousední Polsko dle odhadů Evropské komise o 3 procenta. Slovensko zmítané politickým napětím o 2,2 procenta. Nedosahujeme tedy ani přijatelného růstu vůči zemím, se kterými se tradičně srovnáváme.

Čtěte také

K růstu potřebujeme levné energie, ty nám ale uměle zdražuje Evropská unie, kritizuje Hrnčíř

Co je však horší, nebude to lepší ani v budoucnu. Příští rok máme dle Evropské komise růst o 2,4 procenta. To se nezdá již tak špatné, ale Poláci příští rok však porostou o 3,6 procenta. I Maďaři se dostanou v roce 2027 nad 3 procenta HDP.

Opakuje se tak známá poučka z minulých hospodářských cyklů, že i na vrcholu již Česko není schopno z nejrůznějších strukturálních důvodů růst o více než 3 procenta. Pak začíná připomínat motor, který jede na plné obrátky, ale už se nebezpečně třese a hrozí výbuchem.

Jak je to možné, že nás tak rychle dohání a už i předhání naši sousedé? Vždyť přeci politická třída slibuje německé platy do čtyř let, máme zánovní strategii, jak se dostat mezi deset nejvyspělejších ekonomik EU. Tak co by se jen mohlo na této prosluněné cestě pokazit?

Čtěte také

Petr Holub: Německé platy a frustrace chudých Čechů

Především to, že ona cesta je na konci. Kombinace levné práce, nízké nezaměstnanosti a masivního přívalu zahraničních investic končí a nic dalšího po ruce nemáme. V létě Česká národní banka vydala zevrubnou analýzu o zpomalování růstu dlouhodobého potenciálu české ekonomiky.

Tedy v překladu: i kdybychom se roztrhali, za současných podmínek nelze již příliš růst. Česku chybí kvalifikovaní lidé, ať už zde narození či ekonomičtí migranti. Zasekl se i růst produktivity práce. A stát má obrovské dluhy v podpoře infrastruktury a inovací.

Evropa na Česko nepočká

Abychom nebyli jen pesimisté. V Česku se určitě špatně nežije. Jsme na 91 procentu průměru EU, nižší životní úroveň je ve Španělsku, Portugalsku či Řecku. Nicméně ten pocit již mnohaleté stagnace, kdy ekonomika neroste, stát nemá z čeho platit sociální stát a firmy zde neotáčí své investice, ten je už takřka hmatatelný.

David Klimeš|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

A nikdo v Evropě nebude čekat, až se Česko rozhodne, kudy svou ekonomiku směřovat dál. A to nejen na západě, ale i na východě. Třeba růst Chorvatska jen letos dosáhl 3,6 procenta HDP a tak tomu má být i v dalších letech. Nic co by v dohledné době mohlo potkat Česko.

Autor je publicista a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky