„Hovoří mrtvý člověk.“ Důvěra v proces se Slánským nebyla jednoznačná, míní historik

V těchto dnech uplyne už 73 let od smrti klíčového představitele Komunistické strany Československa Rudolfa Slánského. Generální tajemník strany byl odsouzen k trestu smrti ve vykonstruovaném procesu koncem roku 1952. Rudolfu Slánskému věnovali v roce 2007 jeden z pořadů z cyklu Portréty publicista Jan Sedmidubský a historik Zdeněk Doskočil.

Čtěte také

Pět mimořádných Portrétů: Před 70 lety se stal Slánský obětí vlastních čistek. Na dno a na šibenici s ním šlo deset dalších

„Před soudem stojí Rudolf Slánský, zády obrácen k auditoriu, stojí a vypovídá. Jeho ryšavá hlava se sveřepým zátylkem, kterou v této chvíli propalují stovky očí, se pokyvuje v rytmu řeči nahoru-dolů. Hovoří po svém způsobu, ukusuje slova, gestikuluje rukou. S rozmyslem, jako by přednášel někde na schůzi, vykládá o svých zločinech. Ne, nikoho už nemůže oklamat sebeprohnanější řečí. Ohromná budova zločinů, které napáchal za dlouhá léta, se zřítila a pohřbila ho ve svých troskách. Hovoří mrtvý člověk,“ psal režimem později velmi protežovaný básník Ivan Skála v Rudém právu z 28. listopadu 1952. „Psovi psí smrt,“ přál bývalému generálnímu tajemníkovi.

Hra na ostří nože

Mohli tomu lidé věřit? „No, z hlediska důvěryhodnosti toho procesu a jeho účinnosti na veřejnost to byla hra na ostří nože, protože, řekněme, ta důvěra v ten proces nebyla úplně jednoznačná. Na druhou stranu to, že byl souzen a popraven tak vysoký stranický funkcionář, byl vlastně finální cíl celé řady politických procesů, které probíhaly v jednotlivých lidově demokratických zemích,“ odpovídá historik Zdeněk Doskočil.

Čtěte také

Rudolf Slánský vytvořil systém, který ho nakonec sám semlel, říká autor jeho monografie Chadima

Slánský byl vybrán především proto, že zastával tak vysokou funkci, a také proto, že byl židovského původu. Zároveň byl jedním z těch, kdo stáli u zrodu KSČ, a byl to tehdy mladý člověk. V roce 1921 mu bylo pouhých 20 let.

Když se vedení KSČ později zmocnil Klement Gottwald, patřil Slánský mezi jeho nejbližší spolupracovníky. „Vztah Gottwalda a Slánského se během let vyvinul, dá se říci, v přátelství, což bylo asi nejvýraznější po smrti Jana Švermy, kdy Slánský opravdu byl Gottwaldovým nejbližším spolupracovníkem. A o to je svým způsobem hrůznější ta skutečnost, že Gottwald pak neváhal Slánského zatknout a poslat na popraviště,“ říká Doskočil.

Cesta na vrchol

Slánského cesta na vrchol mocenské struktury vrcholí v poválečné době mezi lety 1945 a 1948. Dá se říci, že bez Slánského by únor 1948 neproběhl tak hladce, jak tomu nakonec bylo. „Slánský v únoru 1948 podporoval Gottwaldovu strategii. To znamená maximálně se snažit využít a prosadit, aby ten puč proběhl s fasádou ústavnosti a vyhnout se násilnému řešení,“ vysvětluje historik.

Čtěte také

Všichni tři dělničtí prezidenti měli své osobní vězně.Taky proto skončili za mřížemi Slánský, Laušman nebo Škutina

„O tom, že byl skutečně fanatik, svědčí i to, že po pohřbu prezidenta Beneše, při kterém došlo k zásahu policie proti demonstrantům, navrhoval Slánský (bylo to v září 1948) na zasedání ÚV KSČ mimo jiné tato opatření: zřídit tábory nucených prací, okamžitě likvidovat živnostníky a kulaky, vystěhovat režimu nepřátelské osoby z velkých měst a tak dále. Takže je vidět, že jeho ideálem skutečně bylo nastolit zde sovětské poměry,“ míní Doskočil.

Poslechněte si celý Dokument Plus, ve kterém zazní i vzpomínky Slánského manželky Josefy na zatčení jejího muže. V druhé části dokumentu zazní repríza jednoho z dílů cyklu Rok v dopisech. Autorka Bronislava Janečková připomene prokurátora Josefa Urválka.