Alexandr Mitrofanov: Stalin nařídil smrt, komunisté to zařídili
V červnu 1950 měl ústřední deník Komunistické strany Československa Rudé právo o významnou část novinové plochy postaráno.
Zabíraly ji materiály spojené s procesem Milady Horákové a dalších. Pro příklad uveďme část titulků na první straně dne 4. června.
Čtěte také
Celou zemí zní rozhodný hlas lidu: Republiku si rozvracet nedáme! Pracující žádají přísné potrestání velezrádců a rozvratníků! – Mladí havíři: nejpřísnější trest vlastizrádcům – Dělníci a technici hradecké Škodovky žádají nejvyšší trest – Slovenští rolníci vyjadřují své opovržení nad zrádci republiky – Pro špiony nebude slitování – Radotínští občané odsuzují rozvratníky – Odpověď dělníků – údernická práce.
Dne 6. června je uveden názor pionýra Doležala ze střední školy v Hradci Králové, který poslouchá rozhlas: „Já vím, co je to za lidi. Jsou to ti, kteří chtějí zpět svoje milionové zisky, svoji továrnu, aby mohli vykořisťovat pracující lid.“ Podobně jsou zaznamenána vyjádření dospělých pracujících k procesu, který teprve začal, ale všichni věděli, že obžalovaní jsou velezrádci a dostanou tresty vysoké až nejvyšší. A jinak to tehdy být ani nemohlo.
Krvavé ilustrace
Když totiž otočíme první stránku Rudého práva ze dne 4. června, uvidíme na straně dvě krátký článek s názvem Proces se zrádci albánského lidu v Tiraně. Schéma je stejné: obžalovaní jsou odsouzeni předem, justice nemá s procesy nic společného, protože je řídí komunistická strana. A komunistickou stranu v každé zemi, která tehdy patřila do sovětské sféry vlivu, řídila strana sovětských bolševiků. Přesněji řečeno, strana Josefa Stalina.
Čtěte také
Stalin byl v roce 1950 novým ruským carem, který vybudoval své impérium a chystal se na další expanzi do světa. Revoluce 1917 byla dávnou minulostí stejně jako někdejší ideje internacionalismu. Stalin tvořil vlastní svět a nařizoval, co se v něm bude dít. Realita ho nezajímala. Jeho pákami byli komunisté v jednotlivých zemích, které zas na místě řídili sovětští poradci, kteří nastolovali stejný scénář jako za vlastních procesů konce 30. let.
Proto vypadaly výpovědi obžalovaných v procesu Milady Horákové tak bizarně. Show s popravami na konci musela fungovat bezchybně, před soudem tedy měly znít jen ty výpovědi, které nařídili poradci a které se museli obžalovaní naučit zpaměti. Stalin se v té době usnesl, že odpor poražených sil buržoazie musí sílit, tudíž k tomu potřeboval krvavé ilustrace ve všech zemích svého bloku.
Českoslovenští komunisté byli poslušnými vykonavateli vůle svého pána. Milada Horáková se stala obětí tohoto zločinu. Za pár let se ovšem Stalin usnesl, že dalšími nepřáteli lidu budou vysocí komunističtí představitelé, pokud možno židovského původu. Došlo i na Československo. Opět se musely před soudem odříkávat naučené výpovědi. Kdoví, jestli si přitom Rudolf Slánský a další vybavili proces s Miladou Horákovou.
Autor je komentátor Práva
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
