Z nepohodlného novináře a levicového intelektuála Kalandry udělali komunisté trockistu. Popravili ho se skupinou Horákové, připomíná historik

Komunistická strana Československa (KSČ) byla založena v roce 1921 a slovy historika Jana Kalouse „byla od počátku limitována řadou nařízení a opatření, která přicházela z Moskvy. Tehdejší politici byli i často na příkaz Moskvy ostrakizováni“.

Jedním z nich byl Záviš Kalandra (1902–1951), talentovaný intelektuál a přesvědčený komunista. Působil jako novinář a redaktor a do rozporu s oficiální linií KSČ, respektive uskupení komunistických stran Komininterna, se dostal poprvé v roce 1931.

Tehdy napsal kritickýtext vůči pruským komunistům, kteří se v rámci plebiscitu s komunisty spojili. Dalším údajným proviněním byl Závišův novinářský text, který se týkal rakouského dění v roce 1934.

Čtěte také

Neklidná, temperamentní, svobodomyslná i tvrdohlavá. Nejen taková byla Milena Jesenská

„Byl propuštěn z pozice redaktora Rudého práva a dalších 13 měsíců bez práce. Přijal to a snažil se napravit,“ vysvětluje Kalous.

Kritizoval i vykonstruované procesy v Sovětském svazu – a tak byl v roce 1936 z KSČ vyloučen. Stále se přitom pohyboval v prostředí prvorepublikové levicové elity, hlásil se k surrealismu a avantgardě a mezi jeho přáteli byli básník Jaroslav Seifert, představitel surrealismu Karel Teige, básník Vítězslav Nezval nebo malířka Černínová – Toyen.

Celé období 2. světové války Kalandra strávil v nacistických koncentračních táborech, zatčen byl hned v roce 1939, a přestože byl v zoufalém stavu – což víme ze svědectví další z vězeňkyň Mileny Jesenské –, přežil.

Oldřich Pecl (vlevo) a Záviš Kalandra (vpravo)|foto: Národní filmový archiv

Po válce se vrátil ke své vědecké práci. „Tehdy napsal své nejvýznamnější dílo České pohanství, ve kterém zpochybnil existenci sv. Václava i pravověrnost Kristiánovy legendy,“ popisuje historik.

„Přestože byl komunisty ze strany vyloučen, zůstal ve svém politickém vývoji konzistentní. Ovšem pro komunistický tisk byl nepoužitelný, takže publikoval v tiskovinách sociálně-demokratických a národně-socialistických.“ 

Trockista?

Zřejmě netušil, že byl už od roku 1945 v „hledáčku“ komunistů, kteří sestavovali ve svém ústředí seznam trockistů. Ti nejdřív nebyli považováni za úhlavní nepřátele, navíc většina občanů – včetně komunistů – neznala význam tohoto označení.

Teorie o revoluci v jedné zemi, nebo permanentní revoluci v rámci revoluce světové, byly zřejmě příliš složité, a tak stačilo, že bylo označení trockista bráno jako nadávka či terč na zádech.

Čtěte také

Opravdu se Milada Horáková přiznala? Vždyť to byla obyčejná vražda, odpovídá historik

Kalandra byl zatčen v listopadu 1945 a stal se jedním z obžalovaných ve vykonstruovaném politickém procesu se skupinou Milady Horákové. Podle obžaloby „po osvobození, společně s dalším trockistou Wolfgangem Salusem, zorganizoval skupinu z bývalých trockistů – vyloučených členů KSČ. Jejich politickým cílem bylo co nejvíce brzdit další vývoj socialismu v ČSR“.

Odsouzen byl k trestu smrti a popraven. V roce 1968 byl plně rehabilitován, ale za normalizace se jeho jméno už nemělo nikde objevit. Až v roce 1991 mu byl prezidentem Václavem Havlem udělen Řád TGM I. třídy.   

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda trockismus nebyl v poválečném Československu záminkou pro vraždu komunistů z vlastních řad, host pořadu historik Jan Kalous odpovídá: „Byl. Jako trockista byl intelektuál a bývalý komunista Záviš Kalandra popraven. Řada dalších byla perzekvována, ale na popravišti neskončila.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.