Karel Hvížďala: Jak probíhal proces s JUDr. Miladou Horákovou

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02413726.jpeg

„Musíme organizovat organizování celého senátu. Je žádoucí, aby soudci z lidu  kladli otázky, které my předem zkontrolujeme.

Všichni advokáti jsou prověřeni, my je však musíme instruovat, a to individuálně, o tom, jakým způsobem musí vést obhajobu. Žaloba se nebude žalovaným dávat do rukou.“

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz.

To je citace ze zápisu porady, která proběhla 17. května 1950 na ministerstvu spravedlnosti, kterou zveřejnil ve své knize Druhý proces, Milada Horáková a spol. historik Karel Kaplan. Na základě těchto instrukcí byla před sedmdesáti lety 27. června 1950 popravena v 5 hodin 35 minut v Praze na Pankráci ve věznici JUDr. Milada Horáková.

Způsob zmanipulovaného výslechu u nás zavedli sovětští poradci, kteří v tomto procesu poprvé uplatnili tzv. otázkové protokoly, které redukovaly možnost odpovědí jen na ano, nebo ne. Po několikadenním nepřetržitém vyslýchání drtivá většina vyšetřovaných byla ochotna podepsat i nejabsurdnější obvinění.

Dějiny se opakují, důsledky se mění

Stačí se začíst do obžaloby prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové, která tenkrát v procesu vystupovala, ač nestačila absolvovat ani krátký kurs pro dělnické soudce. Z její řeči cituji:

„Obžalovaní se těžce provinili nejen proti našemu lidu, nýbrž proti všem poctivým lidem na celém světě. Obžalovaní spáchali zločin na dělnících v Americe, kteří marně hledají práci, na stávkujících v Anglii, na dělnících v Itálii.“

Socialista Josef Nestával, který byl obžalobou prezentován jako pravá ruka JUDr. Milady Horákové, který dostal doživotí a podmínečně byl propuštěn v roce 1963, později vysvětloval, proč při průběhu procesu mlčel: „Přišel za mnou do cely z Ruzyně šéf vyšetřovací skupiny a řekl mi asi toto: Chci vás upozornit, že hlavního líčení se účastní jen vybraní pracovníci závodů, kteří se budou střídat, nebude tam nikoho, u něhož byste mohl nalézt sluchu, nebude tam ani nikdo z vaší rodiny. Bylo by proto beznadějné, kdybyste se chtěl pokusit užít místa obžalovaného jako politické tribuny.“

V procesu s JUDr. Miladou Horákovou a spol. bylo souzeno třináct osob a padly tam i další tři rozsudky smrti: k nejvyššímu trestu smrti byl odsouzen i štábní strážmistr Jan Buchal, novinář a marxistický kritik Záviš Kalandra a bývalý majitel dolů a právník JUDr. Oldřich Pelc.

V následujících procesech, které měly potvrdit vymyšlenou rozvětvenou protistátní činnost, vynesl soud dalších deset trestů smrti, 48 doživotních trestů a tresty vězení na celkem 7830 let.

Jediná odsouzená za justiční vraždy z těchto let byla v roce 2008 Ludmila Brožová-Polednová k šesti letům vězení, ale v roce 2010 byla podmíněně propuštěna: dostala prezidentskou milost. Dožila se 93 let.

Karel Hvížďala

Dějiny se stále opakují, jen důsledky se mění: v 50. letech se kvůli moci a ideologii ohýbaly zákony a vraždilo, dnes se už jen ohýbají zákony kvůli moci a penězům. Záleží jen na nás, jestli se s takovou mírou pokroku smíříme.

Autor je publicista