Ondřej Konrád: Z Horákové po 70 letech Milada

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vazební fotografie Milady Horákové

K takzvaným přehmatům čili absurdním smrtícím čistkám ve vlastních řadách se komunistický režim časem jakž takž doznal. Například generálního tajemníka Rudolfa Slánského potichu rehabilitoval.

Ale o skoro 230 popravách osob odsouzených v prvních letech po únoru 1948 čistě z politických důvodů přetrvávalo ještě dlouho mlčení.

Proto se až po roce 1989 začalo zeširoka hovořit o Miladě Horákové, političce České strany národně sociální, jíž si stalinsko-gottwaldovský režim vybral coby exemplární oběť k zastrašení opozice. A vlastně celé společnosti. Proces s ní a 12 dalšími, ze zákulisí monitorovaný sovětskými poradci, začal posledního května před 70 lety.

A šlo to jako na drátkách, už 8. června dostala žena a matka (na to bývá obvykle brán zřetel), nadto vinna pouze jiným politickým přesvědčením, nejvyšší možný trest. Za neexistující „spiknutí a velezradu“. Vykonaný ještě před koncem měsíce. I když se pro milost přimlouval třeba Albert Einstein. 

Vady na hladkém procesu

A tak jako si kdysi komunisté zvolili Horákovou coby symbol vyřizování účtů s politickými rivaly, dodatečně se stala symbolem odporu vůči totalitě. Skoro až zástupkyní veškerých tehdejších obětí.

Nikoli náhodou. Pomyslný piedestal Horákové tvoří například její mimořádné dopisy z cely smrti, zveřejněné až čtyřicet let po té a vypovídající o pevném, nezlomeném charakteru. Zachovala se také svědectví z průběhu soudního líčení, kdy se Horáková a zřejmě i literát Záviš Kalandra, rovněž pak popravený, záměrně odchylovali od textů falešných doznání, které přitom měli mechanicky opakovat, jak je k tomu nutili vyšetřovatelé.

A Horáková se i u soudu neochvějně hlásila dál k Tomáši G. Masarykovi a Edvardu Benešovi, i když musela vědět, že si tak jen pohoršuje. Čímž se ovšem kalil záměr předvést veřejnosti průzračně běžící proces s jasnými viníky. Odpornými škůdci, jejichž smrt si žádali pracující v masově organizovaných peticích, přinášených v koších do soudní síně.

A jíž Horákové plamenně navrhl temně proslulý státní zástupce Josef Urválek. Nedávno opět připomenutý, když se ukázalo, že s ním v 70. letech sepsala odborný text (mimochodem k praxi zneužitelné vůči politicky nepohodlným lidem) kandidátka na post ombudsmana, poslankyně hnutí ANO Helena Válková.

Milada a Marta

Ale zpět: k dokreslení impozantní postavy Milady Horákové patří samozřejmě i brutální výslechy gestapem a následné věznění během okupace, kdy jí za odbojovou činnost také hrozila smrt. Která se dostavila až za totality následné. Po exemplárně vykonstruovaném politickém monstrprocesu. Který ovšem bývalá zákonodárkyně KSČM Marta Semelová považuje za zcela korektní.

Ondřej Konrád

Možná nikoli sama. Jen si to jiní raději nechávají pro sebe. A je na nich akorát vidět nechuť k tomu, že se z Horákové stává stále silněji působící příklad zásadovosti, spravedlnosti a demokratičnosti.

Mimochodem, možná by se paní Horáková pousmála nad tím, že po ní nazvané hlavní letenské třídě, někdejší Belkrédce, pak Obránců míru, říkají dnes místní usedlíci důvěrně a zkrátka Milada. Jako kdyby ji tak vzali mezi sebe.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Milada Horáková
Spustit audio

Odebírat podcast

Související