Jan Fingerland

Mají se během válečného tažení konat volby? Anebo právě kvůli němu? Tuto otázku si kladou Izraelci, zejména ti, kteří by rádi ukončili éru Benjamina Netanjahua.

Francouzské úřady jsou pyšné na to, že už delší dobu nebyl v zemi spáchán rozsáhlejší atentát, a bedlivě vyhledávají veškeré zdroje nebezpečí před olympiádou.

Kam se Izraelci a Palestinci dostali za půl roku? Izraelci mají pocit, že vstoupili do války, která byla nevyhnutelná. Rozhodl o tom sám Hamás 7. října loňského roku.

Jen málokterá společnost je mírumilovnější než ta česká. Za poslední roky se ale něco změnilo. Změnil se náš vztah k armádě, brannosti, ale i válce samotné. 

V pondělí otřásl Damaškem výbuch, který zničil jednu celou budovu. Ukázalo se, že jde o následek náletu, při kterém zahynulo několik členů íránských Revolučních gard.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan utrpěl symbolickou porážku. Tu mu uštědřila opozice v místních volbách. Je to dobrá zpráva pro tureckou demokracii.

Jsme svobodné bytosti, ovšem tedy také zodpovědné za všechno, co děláme? Nebo nás řídí nějaká vyšší inteligence? Jsme vůbec schopni myslet? A myslí „umělá inteligence“?

Miliony obyvatel Turecka vyrazí v neděli k urnám. Fakt, že jde o volby místní, nic neubírá na jejich osudovosti. Podle některých názorů se rozhoduje o osudu demokracie.

Džihádistický atentát na moskevské kulturní centrum jako by svědčil o konfliktu mezi ruským státem a islámem. Anebo jako by pachatelé vnímali potenciál konflikt vyvolat.

Posluchač zpravodajství z Moskvy musel mít pocit, že tohle už zažil. Masivní útok ozbrojenců přímo v centru ruského státu se skutečně podobá tamním událostem z roku 2002.