Jan Fingerland: Masúd Pezeškján, prezident Íránu, který upustí páru
Vítězem druhého kola íránských prezidentských voleb se stal Masúd Pezeškján. Nejčastěji se o něm mluvilo jako o jediném z těch šesti povolených kandidátů, který se hlásí k reformismu. Vznikají dvě otázky: zda je opravdu reformista, a co to bude znamenat pro trvalost režimu.
Ve druhém kole proti sobě stanuli dva kandidáti s odlišnými profily: bývalý jaderný vyjednavač Saíd Džalílí, označovaný za konzervativce, a Masúd Pezeškján, který nakonec zvítězil rozdílem zhruba tří milionů hlasů. Většina Íránců ale zůstala doma, takže dala najevo, že nepodporuje žádného z nich.
Čtěte také
Ti, kdo vhodili lístek pro Pezeškjána, asi velmi často vědomě volili toho, kdo je chápán jako reformátor. Nastávající prezident se tak skutečně dlouhodobě profiloval. Kritizoval těžkou ruku policie při potlačování protestů, vyslovil se pro umírněnější prosazování povinného zahalování žen a další zmírňující kroky.
Zároveň je každému jasné, že perzekuci jinak smýšlejících nezmění, jen stávající režim trochu osladí. Ani není jasné, zda by skutečně chtěl zásadněji změnit mocenské poměry, tedy podstatu islámské republiky.
Čtěte také
Skutečnost, že mu bylo povoleno kandidovat, a zvítězit, signalizuje, že držitelé moci měli zájem na zvolení takového politika. Tedy muže, který upustí páru vnitropoliticky i ve vztahu k Západu.
Pezeškján chce zlepšit vztahy s Amerikou a dosáhnout odbourání sankcí – a tedy i zlepšit ekonomický stav země. Špatné hospodaření a sankce už ohrožují samotný režim. Ten potřebuje dolary už jen proto, že ho čeká modernizace chátrajícího ropného průmyslu – a bez exportu fosilních paliv režim nepřežije.
Současně všechny důležité otázky, jako je nošení šátků, zahraniční politika, nebo jaderný program, zůstávají v rukou Nejvyššího duchovního vůdce, Revolučních gard a dalších mocenských center. Prezidentovi zbývají spíš nevděčné manažerské úkoly.
Zástupce lidu
Sám Pezeškján se neprofiloval jako někdo, kdo v první řadě hodlá posílit politické svobody, ale spíše se zaměřil na otázky jako je korupce nebo sociální spravedlnost a nerovnost, apeloval tedy na méně vydělávající vrstvy. Běžný manuálně pracující Íránec vydělává méně než 200 dolarů měsíčně, ačkoli je občanem státu s obrovskými zásobami ropy a plynu.
Čtěte také
Jako syn rodičů kurdského a ázerbajdžánského původu byl Pezeškján přitažlivý i pro etnické menšiny, které v Íránu tvoří skoro polovinu populace a i ony jsou stále více nespokojeny s přerozdělením národního bohatství. Propojení nespokojenosti chudiny, menšin, žen a střední třídy může být pro režim osudná.
Pezeškjánův souboj s Džalílím ovšem dostal k urnám méně než polovinu voličů, krize legitimity režimu tedy pokračuje. O její prohloubení se postarali i sami kandidáti, kteří se v debatách nechovali příkladně. Bude se vzpomínat na jejich hádky a vzájemné urážky, neschopnost obládnout hněv nebo prostě jen debatovat o potřebách země.
Současně se ale projevily i neshody v íránském exilu, kde se vedl ostrý spor o to, zda mají zahraniční Íránci na dálku hlasovat v prezidentských volbách, a také nedorozumění mezi exilem a domácí opozicí, což režimu zcela vyhovuje.
Pezeškján teprve nastupuje, a není možné říci, zda se stane posledním prezidentem režimu, který se ocitl v několikanásobné krizi, a nebo tím, kdo svou dobrou vůlí prodloužil islámské republice život.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
