Jan Fingerland: Věřit neuvěřitelnému aneb Americká vášeň pro konspirace
Pokus o vraždu Donalda Trumpa spustil proud spekulací o tom, kdo najal střelce a proč, a to na základě slabých anebo neexistujících indicií. Američané na spiknutí často věří. Ale proč?
Tolik Američanů je ochotno tvrdit, že v americké poušti ztroskotalo UFO a vláda ve Washingtonu to tají. Že Elvis Presley nezemřel, ale žije někde v ústraní. Spojeným státům vládnou reptiliáni, případně ilumináti, nebo že virus HIV vyvinula CIA.
Čtěte také
Samozřejmě ne každý Američan podobným konspiracím věří. Je také pravda, že spiknutí existují, a také, že některé věci zůstávají nevysvětleny, jako třeba pozadí atentátu na J. F. Kennedyho. Odborníci si všimli, že mnoho spikleneckých teorií se nějak dotýká traumatických okamžiků tamní historie, jako je útok na Pearl Harbor nebo 11. září roku 2001.
Rozum a nerozum
Americká vášeň pro konspirační výklad historie má dlouhé dějiny, stejně jako řada pokusů o výklad jejího původu. Tento iracionální sklon je v rozporu s tím, co si o Americe myslí Evropané, totiž že je to až příliš chladná, racionální, kalkulující civilizace, přízemní a pragmatická.
Čtěte také
Jenže je to naopak. Jedním z kořenů americké identity je tradice Otců poutníků, kteří před čtyřmi staletími přišli do Ameriky jakožto náboženští disidenti. Byli to lidé, kteří se odmítali podřídit autoritám své doby a trvali na tom, že sami se rozhodnou, co je pro ně pravda, a co ne. Tento způsob uvažování „udělal jsem svůj vlastní výzkum na internetu“ má svou soudobou inkarnaci.
Jsou i jiné výklady spojené se silně náboženským původem americké identity, třeba přesvědčené, že pohled do vlastního srdce je důležitější než podrobné zkoumání nějakého problému.
Objevily se i opačné argumenty, které problém vidí v dopadech osvícenského racionalismu v 18. století. Pro lidi bylo nesnesitelné věřit, že náhoda neexistuje nebo že každý člověk má vše plně ve svých rukou.
Čtěte také
Tak nastoupily náhradní, ulehčující výklady, které za každou výraznou událostí viděly nějakou jasnou příčinu, tedy záměr někoho mocného, často někoho v pozadí. Od 19. století Američané stále častěji věřili na to, že jejich životy ovlivňují ilumináti, Vatikán, zednáři nebo další skryté organizované síly.
Vlastní rozum, vlastní fakta
K americké tradici patří od počátku silná nedůvěra ke státu a centrálním autoritám, které sídlí někde daleko ve Washingtonu. Proto v tolika hollywoodských filmech osamělý hrdina čelí vládě, CIA nebo aspoň velké korporaci. Tento způsob uvažování má své ctnosti, ale také odvrácenou stranu, totiž až příliš snadno skončí u přesvědčení, že kdosi chce bílé Američany nahradit snědými, vyhladit černochy nebo vraždit staré lidi.
Čtěte také
Z Ameriky známe i silnou tradici „antiintelektualismu“, pohrdání vzděláním nebo vzdělanci, odborníky nebo prostě příslušníky elit. I to vede k bezstarostnému vytváření fantastických, v realitě nezakotvených představ o světě.
A pak jsou tu novodobé faktory, které konspirační myšlení posílily, jako jsou masová média, zejména televize, internet, videohry nebo dokonce Disneyland, který podle jednoho sociologa stojí na počátku nebezpečného setření hranice mezi fikcí a realitou.
Dnes podstatná část Američanů věří v nějaký druh konspirace, většinou několika současně, protože tento styl uvažování umožňuje redukovat složitost světa, odstranit z obzoru tíživou existenci náhody a ještě svého vyznavače vybaví pocitem, že se nenechal ošálit. A tak jsou lidé ochotni věřit informacím od anonymního zdroje QAnon, ačkoli jeho anonymita dokonale odpovídá tomu, čeho se obávají, totiž že je někdo řídí ze zákulisí.
Evropané to vše vidí, a proto rádi dávají najevo přezíravost vůči prostomyslným Američanům. Potíž je, že Amerika je často prostě jen o fázi napřed – v automobilismu, pásové výrobě, komputerizaci, a tedy možná i v konspiračním způsobu uvažování. Řekneme si to za pět let.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
