Luboš Palata

Na přelomu října a listopadu se ve střední Evropě téměř všude připomínají státotvorná výročí. Když se člověk podívá do kalendáře, zjistí, že jejich základ je často jiný.

Nikdo neříká, že je to jednoduchý problém. Ale měsíc a půl je dlouhá doba, zvláště v čase koronavirové krize.

Musím se rovnou přiznat. Nejsem v otázce vodních kanálů, lodí a dopravy po řekách úplně objektivní. Jet lodí po řece je jedna z nejkrásnějších věcí, co znám.

Mému synovi Davidovi bylo dvacet. To, že východní Německo bylo samostatným státem, bere stejně, jako moje generace to, že Zakarpatská Ukrajina byla součástí Československa.

Někdy se zdá, že mezi českou vládou a opozicí je dnes taková politická propast, že se už nedokáží dohodnout na ničem.

495 případů onemocnění na covid-19. Ne denně, ale za víc než devět měsíců. Za celé září jeden nový případ, pouhých sedm úmrtí.

Cesta na Tchaj-wan je zřejmě jedinou zahraniční cestou předsedy českého Senátu a senátní delegace, o které se za posledních víc než dvacet let mluví kvůli jejímu významu.

Je to něco, v čem jsme byli jako Evropa světová jednička. Ne někdy dávno, jako v mnoha jiných věcech, ale ještě loni.

Před sto lety, v srpnu 1920, probíhala pod Varšavou rozhodující bitva mezi Rudou armádou a Polskem.

Americký ministr zahraničí Mike Pompeo zahájí v pondělí cestu po Evropě. Vedle Polska bude jeho druhou klíčovou zastávkou Praha.