Jak jsme přivítali soudružku Davisovou

Byl by to banální případ

Příběh Angely Davisové byl už popsán mnohokrát, proto jen stručně. Rodačka (*1944) z Birminghamu v Alabamě se po studiích v Paříži přidala v USA ke hnutí za občanská práva Afroameričanů. Po zavraždění jednoho z vůdců hnutí Martina Luthera Kinga vstoupila do Komunistické strany USA.

Pravidelně se účastnila protestních akcí a byla spojována s militantním černošským hnutím Černí panteři. Právě pro podezření, že je s touto organizací zapletena do několikanásobné vraždy, byla v roce 1970 uvězněna. Nikdy soudu nevysvětlila, proč zakoupila a nechala na své jméno zaregistrovat zbraně, které Černí panteři k vraždě a únosu použili.

Po čtyřech měsících vyšetřovací vazby byla na kauci propuštěna. Byl by to banální případ, kdyby se jej nechopila komunistická propaganda, která za podpory Moskvy udělala z Davisové hrdinku boje proti americkému rasismu.

Zbraně koupila a útočníkům předala

Čtenáři československých novin a časopisů byli už od počátku roku 1971 pravidelně informováni o tom, co je v případu Angely Davisové nového.

„Angela, která pracovala ve studentském hnutí, ve straně Černých panterů a poté v Komunistické straně USA, přivolala na sebe nelidskou, vražednou zlobu nejzatuchlejší americké reakce, která usilovala o její život pro její názory,“ psalo emotivně Rudé právo 5. června 1972 v době, kdy porota soudu v San José Davisovou zprostila obžaloby.

Logo|foto:Český rozhlas

Soud prokázal, že zbraně použité při zločinu Davisová zakoupila a pachatelům předala, nebylo ale jisté, že se přípravy trestného činu zúčastnila. Takovými „nepodstatnými“ detaily se noviny v Československu nezabývaly – ve shodě s ostatními sdělovacími prostředky v Moskvou ovládaných satelitech psaly pouze o statečné dívce, která se postavila americké buržoazní justici.

Dohodli se u Bratislavy

Že v případě Davisové šlo o promyšlenou kampaň, o tom svědčí setkání z března 1972, kdy se hlavní politický komentátor moskevské Pravdy Korjonov sešel nedaleko Bratislavy s politickými komentátory klíčových novin sedmi komunistických zemí. Zabývali se koordinací kampaně, která měla následovat po očekávaném osvobození Davisové.

Součástí kampaně bylo i turné Angely po socialistických zemích, které začalo v srpnu 1972 návštěvou Moskvy a Taškentu, pokračovalo cestou do východoněmeckého Berlína, do Bulharska – vyvrcholilo mezi 21. a 27. zářím 1972 v Praze. Z Prahy pokračovala Angela Davisová na Kubu a poté do Chile.

Utužování přátelství s USA

Návštěva Davisové v Československu zahrnovala vše, co bylo z pohledu tehdejšího normalizačního režimu podstatné: přihlížela oslavnému mítinku pražských „svazáků“ v Lucerně (dochovala se část záznamu svědčící o tom, jakým způsobem byli pro tento podnik zneužiti pražští pionýři), navštívila Lidice, zúčastnila se dne Rudého práva, přijali ji Gustáv Husák, Vasil Biľak nebo Gusta Fučíková, dostala pamětní medaili k 50. výročí založení KSČ – a zúčastnila se tiskové konference.

Logo|foto:Český rozhlas

Pronášela nejen očekávané fráze o marxismu-leninismu a o nádherném Sovětském svazu (a nejspíš těmto frázím i věřila), ale i komické výroky o „utužování přátelství mezi mladými lidmi Československa a USA“ – v době, kdy vycestovat jen pár kilometrů západně od Chebu bylo pro většinu obyvatel Československa nesplnitelným snem. Na „českou notu“ citlivě zabrnkala zmínkou o tom, že ve vyšetřovací vazbě četla Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce.

Přijela, odjela – a dál se o ní nemluvilo

Historikové si nejsou jisti, proč se Moskva na počátku 70. let „chopila“ právě Angely Davisové a učinila z ní jedno z témat své mezinárodní kampaně. Speciálně pro pražský režim byla Davisová v prvních normalizačních letech vítaným příkladem významu mezinárodního levicového hnutí.

Přítomnost Američanky v Praze dodávala Husákovu režimu jakýsi punc „normálnosti“; dojem, že jsme součástí světa, nikoli zadrátovanou republikou na západní výspě komunistického bloku.

Otázkou zůstává, proč rokem 1972 Angela Davisová z našich médií v podstatě mizí a dál už nebyla více propagandisticky využívána. Když například v letech 1980 a 1984 kandidovala za americké komunisty na post viceprezidentky, naše sdělovací prostředky o tom informovaly jen velmi okrajově.