Esenbáci, péesáci, kázeťáci. Veřejná bezpečnost v rozhlasovém archivu

Bezdůvodné kontroly občanských průkazů, na jejichž základě esenbáci, jak se příslušníkům VB říkalo, zjišťovali, zda je kontrolovaný občan řádně zaměstnán nebo zda není z jiného města, než kde kontrola probíhá, a pokud je, tak co dělá mimo své bydliště, patřily k životu v socialistickém Československu.

Příslušníci SNB v roce 1948 |foto: Archiv ČRo

„Hnědá uniforma příslušníka VB pro nás byla symbolem, jak se říká, prudy,“ vzpomíná historik Libor Svoboda, host Archivu Plus věnovaného právě esenbákům. Tedy příslušníkům Veřejné bezpečnosti, jedné ze dvou složek Sboru národní bezpečnosti (SNB), obdobě dnešního policejního sboru. Tou druhou složkou SNB byla Státní bezpečnost.

Policejní šikana?

 „Byl jsem tehdy mladý, a když jsme někam večer šli a potkali příslušníky, automaticky to znamenalo, že nás budou otravovat. Kontrolovat občanky, ptát se, kam jdeme, co tam budeme dělat, kdy půjdeme domů,“ vzpomíná v našem pořadu dál historik Svoboda.

Jeho slova potvrzuje i zmíněná reportáž ze Sokolova. Dotazy na hosty restaurace, kolik vypili piv a proč, není jediným příkladem tehdy běžného a legálního postupu, který bychom dnes označili jako policejní šikanu.

Nahrávky z rozhlasového archivu připomínají také tehdy běžný termín „kriminálně závadová osoba“, slangově kázeťák nebo kázetóčko. Tímto termínem příslušníci VB ve svých dokumentech označovali osoby, které měly kriminální minulost, anebo byly prostě z pohledu VB nějak problematické.

Souhlas KSČ

Na druhou stranu být příslušníkem VB mělo také svá úskalí. Jak v Archivu Plus vzpomíná bývalý příslušník VB, nebylo například možné obvinit stranické funkcionáře a důležité představitele správy a průmyslu, aniž by k tomu dala souhlas komunistická strana.

Čtěte také

Veřejná bezpečnost měla v Československém rozhlase hned několik pravidelných pořadů

Pokud nedala, mohl zůstat bez trestu vinný člověk. Nešlo přitom o nějaký pokoutní postup, ale o systém. Je potřeba také uvědomit, že SNB nebyl nezávislý sbor, ale součást režimu, ve kterém měla vedoucí úlohu strana.

To například znamenalo, jak vysvětluje Libor Svoboda, že komunistická strana schvalovala i obsazení manažerských pozic u SNB. Například náčelníky obvodních nebo okresních oddělení schvaloval okresní výbor strany a tak dál.

Pomocná stráž

Další archivní rozhlasové nahrávky připomenou jiný fenomén tehdejší policejní reality, Pomocnou stráž Veřejné bezpečnosti. Šlo o dobrovolníky označené páskou s písmeny PS VB na rukávě, kteří doprovázeli uniformované příslušníky VB a měli jim pomáhat. Přesto, že šlo o civilisty, měli určité policejní pravomoci.

Nejčastěji tuto stráž vykonávali starší muži a, jak říkají pamětníci, u civilního obyvatelstva zpravidla nebyli pro svou horlivost oblíbení a údajně ani příslušníci VB z těchto péesáků, jak jim říkali, nebyli nadšeni.

Více si poslechněte v pořadu Archiv Plus.